Základní postulát vědecké evoluční teorie je, že jeden druh se pomalými postupnými přeměnami proměnil v jiný. Církev tento pohled striktně odmítá, protože představa, že by člověk nevznikl Božím stvořením, ale měl s opem společného předka, je pro ni nepřijatelná. Pro podporu vědecké teorie se nadšenci z řad paleontologů pokusili falšovat důkazy, které měly dokázat, že existoval tvor s opičími i lidskými znaky. Tedy přechodový článek spojující lidoopy s hominidy.
Padělaný člověk
Psal se rok 1912, když lom v Piltdownu vydal prapodivný archeologický nález. Amatérský archeolog Charles Dawson ohromil spolu s Arturem Smithem Woodwardem svět nálezem lebky, která měla jasné opičí i lidské znaky. Jelikož Woodward byl vedoucím geologického oddělení Britského přírodovědného muzea, nikdo nepředpokládal, že by šlo o mýlku. Přece jen se jedná o celosvětově uznávanou a váženou instituci.
Dělníci měli nejprve vykopat části lebky, později čelist a nakonec několik zubů. Po složení kousků dohromady se ukázalo, že lebka je větší než opičí, má lidský tvar, ale zuby rozhodně lidské nejsou. Podle odborníků se konečně našel jasný důkaz, tolik hledaný a vytoužený, přechodový článek spojující člověka s jeho „opičí“ minulostí.
Aby nedošlo ke zkreslení, tvrzení, že člověk pochází z opice není věcně správné. Ve skutečnosti máme s primáty společného předka. Ovšem právě ono vedlo k zesměšňování Charlese Darwina a k jeho karikaturám, kde měl jasně opičí prvky včetně chápavého ocasu.
Toto je podvod zvaný piltdownský člověk.
Padělek odhalen
Zatímco v roce 1912 objev skutečně zdvihl vlnu zájmu a vědeckých disputací, v roce 1949 paleontolog Kenneth Oakley provedl test na stáří jednotlivých částí lebky a podařilo se mu prokázat, že rozhodně nejsou tak staré, jak by měly být.
„Lebka ani čelist nejsou starší než 50 000 let, a ne půl milionu, jak se původně domníval Smith Woodward. Další chemické testy prokázaly, že zuby nejsou stejného stáří jako lebka,“ píší autoři knížky 100 hoaxů a omylů, které napálily vědce. Různé stáří lebky a zubů tedy znamená, že rozhodně nepatří k sobě a byly uměle „smontovány“ do jednoho celku, zuby navíc prošly dodatečným přibroušením.
Piltdownský člověk byl drzý podvrh a rafinovaný vědecký podvod.
Natural History Muzeum
Dawson (1864 až 1916) byl správcem pozemku, na kterém se údajná lebka našla, měl tedy k němu neomezený přístup. Navíc už byl znám předešlými nálezy, a tak není vyloučeno, že si chtěl jako člen Londýnské geologické společnosti připsat opravdu zásadní úspěch. Právě na schůzi zmiňované společnosti, která proběhla 18. prosince 1912 svůj nález ohlásil.
Kolem nálezu se okamžitě rozjela celá řada jednání, lebka byla prohlášena za ženskou část lidského těla a dokonce mělo jít o představitelku druhu, z níž se vyvinul moderní člověk. Dnes již víme, že předci člověka se vyvinuli v Africe, odkud se vydali na svou pouť světem.
Podvod se nakonec provalil v plné parádě. Zuby byly orangutaní, lebka lidská a všechno bylo výrazně mladší. Otázkou je, proč k podvodu vlastně došlo. Naskýtá se domněnka, že šlo o slávu a místo ve vědeckém panteonu, ale Dawsonovi nikdo nikdy nedokázal, že to byl on, kdo fyzicky stvořil „piltdawnského člověka“. Navíc byl podvod zcela zbytečný, protože později se našly tisíce fosilií, které paleontologům a antropologům ukazují postupný vývoj lidského rodu.
