Létající esa ve svých válečných letadlech nebyla jedinou leteckou silou, která během první světové války vzlétla. Vojáky, námořníky a piloty do bitvy doprovázelo až půl milionu poštovních holubů a předávalo vojenské zpravodajství a nouzové zprávy, které zachránily tisíce životů. Někteří ptáci si za splnění svých úkolů vysloužili status hrdinů a často také vážná zranění. Například americký holub Cher Ami získal nejvyšší vyznamenání francouzské armády.
Úspěšnější než telefony
První světová válka přinesla na bojišti nově použití rádia a telefonu, jenže se ukázaly jako nespolehlivé. Odstřelování a sabotáže rychle přetrhaly dráty vedoucí ze zákopů a armády se obrátily ke starým dobrým metodám. Tedy k poštovním holubům, kteří byli schopní letět rychlostí 60 mil za hodinu a za den velkou vzdálenost. Podle dr. Christophera Warrena, viceprezidenta a hlavního kurátora Národního muzea a památníku první světové války, měli holubi 95% úspěšnost při doručování zpráv. „Holubi byli jednou z nejspolehlivějších forem komunikace. Zatímco novější formy komunikace by mohly selhat, holubi dělali prostě to, co dělají již 2000 let.“
Opeřená armáda
Když v roce 1914 vypukla první světová válka, začaly obě strany stavět opeřenou armádu. Britská armáda pověřila podplukovníka Alfreda Henryho Osmana, zakladatele časopisu Racing Pigeon (závodní holub), aby vytvořil holubí letku Army Pigeon Service. Francouzi zase experimentovali s chovem holubů v mobilních holubnících z koňských povozů a dvoupatrových autobusů.
Poslíčci pod palbou
Do zákopů vojáci pochodovali s puškami a holuby s košících. Vzkazy se vkládaly do malých válečků připevněných k nohám ptáků. Každou zprávu nesli nejméně dva holubi zároveň, aby se zvýšila pravděpodobnost doručení. Holubi sloužili ve všech vojenských složkách, od tanků po lodě a hydroplány. Na cenné poštovní holuby Spojenců nasazovali Němci ostrostřelce a sokoly, Francouzi je proto barvili na černo, ve snaze maskovat je jako vrány.
Vznik americké letky
Americká armáda, která do války vstoupila v roce 1917, měla s používáním poštovních holubů jen málo zkušeností. „Jakmile Američané viděli, jak užiteční mohou být tito holubi od Britů a Francouzů, zahájili docela rozsáhlý výcvikový program,“ říká Warren. Kromě nákupu 10 000 holubů od amerických chovatelů obdržela americká holubí letka Pigeon Service také 600 ptáků darovaných Brity, včetně jednoho z nejslavnějších válečných zvířat.
Legenda Cher Ami
Tmavý holub Cher Ami je pravděpodobně nejznámějším ze všech holubů americké armády. Při své poslední misi Cher Ami pomohl zachránit životy téměř dvou stovek uvězněných amerických vojáků, když jako pravý americký hrdina doručil jejich zprávu navzdory tomu, že byl postřelen.
Pod vlastní palbou
Cher Ami prokázal svou udatnost už doručováním zprávy francouzským silám v bitvě u Verdunu. Jeho nejslavnější mise však přišla v říjnu 1918 při masivní ofenzívě Meuse-Argonne. Tenkrát při útoku na silně opevněnou německou linii v severní Francii postoupilo 554 vojáků příliš daleko a zůstalo uvězněno v obklíčení, kde je kromě nepřátelských útoků ohrožovala i spojenecká americká dělostřelecká palba.
Proboha, přestaňte!
Podle legendy byly odříznuty všechny ostatní komunikační prostředky a zoufalým vojákům hrozilo, že je zahubí vlastní armáda. Zbyl jim poslední poštovní holub, který byl jejich jedinou nadějí na přežití. Major americké armády Charles Whittlesey zběsile načmáral vzkaz, který svěřil Cher Ami. Když však sledovali jeho let, viděli, jak ho německý střelec sestřelil z oblohy a jejich poslední naděje pohasla. Co neviděli bylo, jak se zraněný pták dokázal vzpamatovat, vrátit zpět do vzduchu a uletět 25 mil zpět na americkou základnu. Tam Cher Ami dorazil oslepený na jedno oko, s hlubokou ránou na hrudi a vzkazem visícím na zbytku jeho pravé nohy. Uvnitř byla zpráva: „Jsme podél silnice rovnoběžné s 276.4. Odstřeluje nás naše vlastní dělostřelectvo. Proboha, přestaňte s tím!“ Díky Cher Ami bylo zachráněno 194 amerických životů.
Americký hrdina
Holub přišel o nohu a stal se americkým hrdinou. Francouzská vláda mu dokonce udělila nejvyšší vojenské vyznamenání. Vděční zachránění vojáci mu vyrobili malou dřevěnou nohu. Dožil v důchodu v holubníku ve Washingtonu, po jeho smrti v červnu 1919 byly jeho vypreparované ostatky vystaveny ve Smithsonian jako trvalá připomínka hrdinství holubů k první světové válce.