Pokud bychom hledali vůbec první zmínku o koktejlech ve smyslu míchaných nápojů, dohledali bychom ji v satirickém úvodníku Farmer's Cabinet, který vyšel 28. dubna 1803. Zmínka o „ležákovi“, který při kocovině v 11 hodin ráno „vypil sklenku koktejlu – vynikající na hlavu…“. Ale až v roce 1806 , kdy The Balance and Columbian Repository of Hudson napsaly definici, co vlastně koktejl je. Podle něj má jít o „stimulující likér složený z jakéhokoli druhu cukru, vody a hořkých látek.“ Jenže pak přišel na scénu J. P. Thomas, který koktejly a barmanství změnil na umění.

Jerry z New Yorku

Jeremiah „Jerry“ P. Thomas se narodil 30. října 1830 se stal průkopníkem koktejlového barmanství. Jeho Barová příručka (Jerry Thomas Bartenders Guide) vydaná roku 1862 zmiňuje například Whiskey Cocktail. Jelikož ještě nebyly „zavedené“ koktejlové sklenice, použil vinnou sklenku do níž nalil americkou whiskey (což je něco jiného než skotská whisky) a chuť doladil několika kapkami Boker’s bitters (hořká lihovina vyrobená převážně z bylin), tří střiků gum sirupu, což je jedlá směs sacharidů a glykoproteinů. Nakonec vše doplnil řezem citronové kůry.

Barman, který vydělával víc než prezident

V roce 1863 vešel anglický cestovatel jménem Edward Hingston do hotelu Occidental v San Franciscu a přistoupil k baru. Tam spatřil nádhernou postavu třímající dvě míchací sklenice a „záplavu žhnoucích diamanty, výstavu šperků, která zahrnovala shluk špendlíků v přední části košile, diamantové manžetové knoflíčky a řadu diamantových prstenů. Stejně oslnivé byly nápoje, v Británii neslýchané.“ Tak popisuje Wiliam Grimes v The New York Times vystoupení barmana, který to všechno začal.

Z míchání udělal show ze samotné přípravy. Stal se z něho „barový kouzelník“, který pro míchání koktejlu udělal to, co pro letectví bratři Wrightové. Tomas se stal legendou, která na vrcholu své slávy vydělávala 100 dolarů týdně, což je víc, než tehdejší americký prezident. „Když v roce 1885 zemřel, noviny po celé zemi zaznamenaly jeho smrt ve velkých nekrolozích,“ poznamenal Grimes. Nutno dodat, že vynalezl soustu kombinací, které míchal v konečný koktejl, ale nebyl vynálezcem míchaných nápojů. Už dávno před ním se pil punč, grog, toddies či slings (nápoj historicky vyrobený z cukru, horké nebo studené vody, muškátového oříšku a lihoviny, jako je gin, whisky, rum nebo brandy).

Podívejte se na brilantní práci barmana.

Zdroj: Youtube

Pivo a zelená

Příprava Thomasova Whiskey Cocktailu možná zní to složitě a zbytečně, ale takoví jsme my lidé. Hledáme další kombinace a chuťové variace v naději, že výsledek překvapí. Ne vždy se kouzlo povede. Místo, abychom si v klidu vychutnali pivo a na závěr si dali panáka zelené, smícháme vše v prapodivné a esteticky i chuťově nechutné směsi zvané magické oko. Tu zpopularizoval vekslák v podání Romana Skamene ve filmu Bony a klid. Samotná zelená složka tohoto pivního koktejlu je přitom už sama o sobě slušnou směsí. Kromě cukru a lihu obsahuje peprnomátovou silice, kyselinu citronovou a barvu tomu dodává tartrazin spolu s brilantní modří. Tou se mimo jiné barví do modra cukrová vata i šampony.

Od Thomasových dob začali barmani hledal v koktejlech nejen chuť a zážitek z přípravy, ale i estetiku. Dnes se v nejvyšší barmanské lize nepoužívají jen ledové kostky či tříšť, ale složitě tvarované ledové „diamanty“, koule, nápoje hoří a nebo jsou podle své hustoty vrstvené. Nalévají se do sklenic naplněné kouřem a ozdobené jsou slušivými názvy. Mimochodem pili jste někdy sedmikrásku? Španělsky se totiž sedmikráska řekne margarita.

Zdroj: Library of Congress, New York Times, Jerry Thomas Barterners Guide,