Zdaleka ne všechno bylo v minulosti lepší, stomatologie posledních staletí je plná dobrodružných příběhů, vraždy nevyjímaje.
Zlatý čas Etrusků
Skutečnými mistry v nahrazování chybějících zubů byli staří Etruskové (8.–1. století př. n. l.). V jejich hrobech byly nalezeny zubní protézy a implantáty, které nejen že esteticky obnovily neúplný chrup, ale dalo se s nimi i žvýkat. Náhrady byly lidského nebo zvířecího původu a s původními zuby je spojovaly dráty nebo široké proužky zlata. Řemeslná zručnost starověkých zubních techniků by obstála i dnes, zlaté pásky seděly na zubech tak vysoko, že nedráždily dásně ani nezpůsobovaly otlaky. Bohužel s úpadkem etruské kultury se ztratily i znalosti o rané zubní protetice. Srovnatelné výsledky na sebe daly dlouho čekat, v podstatě až do 19. století.
Temný středověk
Po několik staletí se problémové zuby řešily v podstatě jedinou metodou – vytrhnutím. Protézy nebo zubní náhrady byly extrémně vzácné, za díry v zubech mohl prostě „zubní červ“. Trhání byla velmi brutální záležitost, pacienti byli obvykle svázáni nebo zalehnuti silnými pomocníky, v lepším případě umrtveni kořalkou. Krvácení se zastavovalo rozžhaveným železem, není divu, že pacienti obvykle sami od sebe upadli do milosrdné mdloby.
Rychle a brutálně
Až do roku 1800 měli trhání zubů ve své kompetenci holiči a lazebníci, na venkově také kováři a ševci nebo potulní „zubaři“. K trhání nebo spíše vypáčení zkažených stoliček používali speciální kleště zvané pelikán, kterým se často připletly do čelistí i okolní zuby. Pacienti během těchto procedur seděli nebo leželi na podlaze, zatímco "operátor" svíral hlavu své oběti mezi koleny. Až na konci 18. století francouzský lékař Pierre Fauchard svým pacientům začal nabízet pohodlnou pohovku.
Jak upevnit protézu?
Tento pan Fauchard založil svou pařížskou praxi v roce 1719, v době, kdy zuby ještě trhali hlavně holiči a vstoupil do historie jako první zubař v modernějším smyslu slova. Vynalezl termín "Chirurgien Dentiste" a přišel s revoluční myšlenkou pravidelně si čistit zuby a snížit spotřebu cukru jako prevenci proti vzniku zubnímu kazu. V té době byly k dispozici velmi jednoduché, a tak špatně padnoucí protézy, že se s nimi nedalo jíst.
Zásadním problémem vždy bylo, jak připevnit protézu k bezzubé čelisti? Pierre Fauchard vynalezl souvislou sadu zubů, která byla připevněna k vlastním zubům v dolní čelisti a pomocí pružiny přitlačovala horní část protézy k horní čelisti. Na světe byl první model, který nevypadával z úst, a dokonce se s ním dalo žvýkat! Asi čtyřicet let po smrti Pierra Faucharda vynalezl James Gardette protézy, které držely i bez pružiny.
Z čeho vyrobit zuby?
Zaručené prostředky
Prořezávání zubů
Pokud snad považujete injekce proti bolesti u zubaře za utrpení, můžete alternativně vyzkoušet některé velmi staré ověřené prostředky na bolest zubů. Plinius starší (23–79 př. n. l.) zaznamenal zajímavé metody své doby. Třeba taková žába umístěná na čelist byla schopna znovu zpevnit viklající se zuby. Zanícené dásně mělo zahojit potření zubem muže, který zemřel násilnou smrtí a na bolest zubů prý zabíraly kapky žížal vařených v oleji nakapané do uší. Proti zubnímu kazu údajně pomáhá ústní voda vyrobená z psích zubů vařených ve víně.
V 17. století byla nejžádanějším materiálem pro výrobu náhradních zubů slonovina, obvykle se používaly kly hrocha nebo mrože. Slonovina se však při kontaktu se lidskými slinami začala rychle rozkládat, ztmavla a vydávala nepříjemný zápach. Řešením byly porcelánové zuby. Sice stále vypadaly velmi uměle, ale zářily a vypadaly svěže a čistě, nehnily ani se nerozkládaly, ovšem zase se opotřebovávaly a občas se rozbily.
Při hledání vhodného materiálu zubní náhrady došlo i na lidské zuby. Kde je vzít? Naštěstí se dost válčilo a za každou armádou se tak táhla horda trhačů zubů, čekající na svou příležitost. Mnoho lidí mělo, aniž by o tom vědělo, v ústech zuby padlých u Waterloo nebo z americké občanské války. Velmi chudí lidé si dokonce nechávali vytrhávat zdravé zuby a prodávali je bohatým lidem.
Vražda kvůli poplatkům
V polovině 19. století vynalezla společnost Goodyear vulkanizovaný tvrdý kaučuk, levný a snadno zpracovatelný. Výborně se hodil k výrobě protéz, které byly nejen cenově dostupné, ale také pružné a tvarovatelné. S objevem anestezie rajským plynem, najednou všichni chtěli nové zuby. Společnost Goodyear získala několik patentů a chtěla na zubařích vydělat jmění prostřednictvím poplatků, což vedlo až k zavraždění pokladníka společnosti rozzuřeným zubařem. Lékaři pak raději testovali nové materiály, jako celuloid a v polovině 20. století byl kaučuk konečně nahrazen syntetickou pryskyřicí.
