U švestek můžeme mít oprávněný pocit, že rostou na našem území odjakživa. Ovšem rostlina pochází z Kavkazu a k nám se dostala zhruba v 5. století. Stromy s původně mnohem menšími plody, které se podobaly spíše trnkám byly podle nálezů pecek přítomny už v předhistorických sídlištích a ve vykopávkách z doby Římské říše. Ostatně švestka (Prunus domestica) a trnka (Prunus spinosa) jsou blízké příbuzné a nejspíše se dříve pálilo z trnek.
Mnohem dříve, než se začalo pálit, což je technologický proces vyžadující, se plody konzumovaly v celé řadě podob. Od čerstvě utržených plodů, přes rozvařená povidla a po součást „moderních“ receptů, jako jsou švestkové knedlíky nebo v Rakousku oblíbený císařský trhanec. Na úvodní fotografii jsou švestky připravené k rozvaření spolu s máslem a vanilkovým cukrem právě během přípravy pro císařovo oblíbené jídlo, které mělo vzniknout v oblasti Salzkammergut - Dachstein.
„Švestky jsou významným zdrojem látek ovlivňujících lidské zdraví a zabraňujících vzniku mnoha onemocnění,“ tvrdí skupina vědců ve studii Plums: A Brief Introduction. Podle některých slouží jako prevence chorob, od zažívacích problémů po rakovinu.
Využití povidel bylo mnohem častější v minulosti, kdy trvanlivá povidla představovala spolu se sušením ovoce jeden z mála způsobů, jak ho dlouhodobě uchovat. Přestože švestky jsou skvělým ovocem jak v čerstvé, tak sušené formě, největší slávu u nás získaly vtělené do slivovice.
Slivovice je mladší sestra brandy
První doložené zmínky o destilování pocházejí od Arabů. Jejich „voda života“ byla pálenka z bílého vína. Vydestilovaný líh se tehdy používal zejména v medicíně, ale lidé brzy zjistili, že jim silný alkohol dokáže přivodit stav příjemného opojení.
Do našich končin se znalost pálení, tedy destilace, dostala někdy ve 14. století. Dnes už se nedozvíme, kdo tuhle znalost mezi našinci rozšířil. Možná za to mohli lékaři a felčaři, možná cestovatelé a možná studenti vracející se z východu. Arabové pálili víno, takže to, čemu se dnes říká brandy. Název pochází z nizozemského brandewijn nebo německého Branntwein, což znamená doslova pálené víno.
Základem slivovice je kvas. A ten neškolenému oku může připadat trochu nechutný.
Alkohol a otec vlasti
Karel IV. měl rád víno, ale za jeho vlády se rozmohlo pálení tvrdého alkoholu ze starého vína. Středověk nebyl dobou hojnosti a pokud se něco dalo zpracovat, tak se to zpracovalo. A vypálit staré ovoce pro lidi, které by se jinak nejspíše zužitkovalo pro dobytek, bylo možná malým krokem pro lidstvo, ale velkým pro konkrétního člověka. Byť možná trochu klopýtavým. Opojné účinky alkoholu se využívaly po tisíciletí v rámci rituálů na mnoha místech světa.
Alkohol je lék i vrah
Fráze použitá v mezititulku byla právoplatnou pravdou, alkoholem se ve středověku skutečně léčilo a přístup k němu měli hlavně alchymisté a felčaři. Ostatně i dnes je alkohol výbornou dezinfekcí na povrchové zranění. Přesto ale sebou nese obří rizika, která při nevhodném zacházení mohou člověka i zabít.
„Alkoholové dezinfekční prostředky by měly obsahovat ideálně 60-70% alkoholu. Ty pak mají účinek na bakterie, viry a některé další patogeny. Po 30 sekundách zabíjejí zhruba 99,9% bakterií, po 60 sekundách až 99,999% bakterií,“ tvrdí web lekarna.cz. Na Valašsku, které je proslavené skvělou slivovicí, s tím budou bezesporu souhlasit, zatímco Karel Nešpor, český psychiatr specializovaný na léčbu návykových nemocí asi alkohol za přínos lidstvu považovat nebude.
Alkohol je půjčka na hodně vysokou splátku
Karel Nešpor, psychiatr
Není švestka jako švestka
Čačanská raná, Stanley, Wangengeimova, Renklóda. To jsou jen některé ze švestkových odrůd, přičemž jen znalci a ovocnáři zaměření na slivoně je od sebe rozeznají. Pro laiky jsou to prostě švestky. Přesto mnohé za sebou mají zajímavý příběh. Například renklóda (Prunus domestica subsp. italica) získala jméno podle francouzského názvu Reine Claude (ovoce bylo nazváno po francouzské královně Klaudii Francouzské). Taxonomie celé skupiny druhů kolem slivoně švestky a slivoně slívy je pro velké množství vyšlechtěných kultivarů, variet a kříženců a jejich překrývajících se názvů značně nepřehledná, nicméně do povidel i slivovice se hodí všechny.
