Oběd na vrcholu mrakodrapu je ikonická fotografie a ještě zajímavější je příběh hlavních aktérů. Po mnoho let se věřilo, že jeden z nich je slovenský imigrant.
Když dělníci pózují
Ačkoliv foto obědvajících dělníků na traverze několik set metrů nad New Yorkem je pouze naaranžovaným propagačním snímkem, zanechalo svou stopu v lidských dějinách. Zachycuje jedenáct odvážlivců neohroženě pracujících na lepších zítřcích Spojených států při stavbě Rockeffelerova centra. Tato fotografie, jež byla otištěna 2. října 1932 na stránkách Herald Tribune, se stala symbolem odolnosti, odhodlání a vytrvalosti amerických občanů, budujících svůj zlatý sen.
V roce 2013 však irský filmový režisér Seán Ó Cualáin svým dokumentárním filmem Men at Lunch (Muži na obědě) rozšlapal iluzi vytvořenou špičkovým marketérem. Snímek nezachytil odvážné Američany, nýbrž Evropany přijíždějící do Ameriky za prací a také jejich odvaha a přátelství utrpěli, když se zjistilo, že muži společně obědvali na žádost fotografa v úhlu, který umožnil vynechat dřevěnou podestu asi tři metry pod traverzou. Přestože se snímek stal ikonickým symbolem minulých let, až do zmíněného dokumentu se nikdo nepídil ani po identitách dělníků, ani po autorovi snímku.
Ačkoliv fotka byla zinscenovaná, muži se po traverzách pohybovali plynule a bez zaváhání:
Slovenský hrdina
Povšimněte si prvního muže zprava. Mohl by to být jistý Gustáv Popovič, narozený na Slovensku ve Vyšném Slavkově nedaleko Popradu? Tento muž se ve 30. letech vydal hledat štěstí za oceán a podobně jako mnoho dalších se nechával najímat na stavby výškových budov. Gusti Popovič byl původním povoláním dřevorubec a tesař a Ameriku navštívil dokonce třikrát. Vždy s cílem vydělat peníze.
Když byl 20. září 1932 zachycen jedním ze tří ten den přítomných fotografů, Charlesem C. Ebbetsem, Williamem Leftem Whichem, nebo Thomasem Kellyem, při svačině spolu se spolupracovníky, údajně zaslal tuto fotografii ihned domů do Vyšného Slavkova své manželce a na zadní stranu napsal vzkaz: „Nič še ty neboj, moja milá Mariška, jak vidziš, ta ja furt s fľašečku. Tvoj Gusti.“ Fakt, že se po výškové stavbě pohyboval s láhví whisky, je vcelku též zajímavý, ani ne tak z důvodu bezpečnosti práce jako proto, že ve 30. letech 20. století panovala v New Yorku prohibice.
Milý Gusti, který tak oddaně píše své manželce na Slovensko, se stal prakticky instantně nejslavnějším mužem Slovenska. Ovšem jeho osud slavného stavitele skončil ještě nešťastněji, než jeho střepinou ukončený život na konci války. V Muži na obědě byla totiž odhalena jiná „skutečná" identita dělníka úplně vpravo, kterým měl Popovič být. Ačkoliv je to stále Evropan, na Slovensko to má pořádný kus cesty. Jednalo se totiž o jistého Patricka Glynna z Irska. V příběhu Popoviče nehraje ještě k tomu časování. Jeho drahá Mariška zahynula již roku 1930, tedy o dva roky dříve, než byla fotka vůbec pořízena. Pohlednice se také záhadně ztratila, a tak není již možné dále tuto hypotézu potvrdit nebo vyvrátit. Co se týče Ira, je jeho příběh o něco důvěryhodnější, ale stále nedoložitelný.
Související články
Anonymní jedenáctka
Popovič ovšem není jediný, jehož stoprocentně jistá přítomnost na fotografii, utrpěla ztrátu důvěryhodnosti. Šestým dělníkem zleva s cigaretou v ústech má být Švéd John Johanson z Okome. „Samozřejmě, že je to táta. A vzpomínám si, že během procházky v lese v 70. letech mluvil o úžasném snímku, který byl pořízen, když pracovali v mrakodrapu, a že tak moc chtěl ten obrázek vidět. Rozčiluje mě, že jsem neporozuměla té touze po hledání, dokud byl naživu. Koneckonců, byla jsem knihovnicí,” říká v článku švédských novin roku 2007 Britt-Marie, dělníkova dcera.
V roce 2013, kdy vyšel zmiňovaný dokument, se však vynořil další příbuzný, který tvrdil, že šestým mužem zleva je jeho dědeček, jenž zahynul v 50. letech. Dokumentaristé po nekonečných rozhovorech a pátráních tak došli k závěru, že největší síla snímku leží právě v anonymitě mužů. Každý z imigrantů, každý, kdo bojoval proti tehdejší krizi, každý, kdo hledal naději pro lepší zítřky a kdo tvrdě a v nehostinných podmínkách pracoval pro svou rodinu, se viděl sedět na oné traverze ve 260 metrech nad nejznámějším městem světa. Obrázek tak ve všech příbuzných vyvolává hrdost a pocit sounáležitosti, kdo by tedy řešil malý detail, že to nejhorší teprve čekalo a že většina vyobrazených mužů odjela kvůli nedostatku práce do svých domovin?
Nová atrakce přitahuje pozornost i místních:
Dnes se můžeš stát budovatelem i ty!
Dnes je fotka součástí nejen historie, ale také popkultury, která neupadá v zapomnění. Obrázek je upravován, přefocován, znovu a znovu používán a na vyhlídkových terasách Rockeffelerova centra dokonce v loňském roce vznikla atrakce s touto tématikou. Jedná se o lavice ve tvaru traverz, na kterých se můžete vyvézt do výšky a obrázek nafotit se svými přáteli. Hezky v bezpečí a bez práce se tak můžete stát jedním z budovatelů New Yorku.
Zdroje: hn.se, eu.usatoday.com
