Zakladatel rodu Přemyslovců a manžel kněžny Libuše byl chasník od volů. Pojďme se podívat na místo, kde to údajně všechno začalo. Identita Přemysla je neznámá, proto se o zakladateli přemyslovské dynastie mluví jako o „mytickém“ muži.
Když z vlaku soukromého dopravce vystoupíte ve Stadicích, nic na první pohled nepřipomíná, že jste v historické obci. Vlaková zastávka nemá okna, zato má posprejované zdi. Rozhodně nevypadá jako místo, kde by se člověk chtěl zdržet. Pokud má vlak zpoždění, tak se to z hlášení nádražního rozhlasu nedozvíte. Nehlásí.
Nedejte ale na první dojem. Národní kulturní památka Královská pole je jen pár stovek metrů daleko. Vzrostlé stromořadí, krásně sestříhaný trávník a cestička vedoucí ke kamennému podstavci, na němž stojí pluh. Ke cti tvůrců je třeba dodat, že se jedná o pluh starého typu, a nikoliv ruchadlo, které bratranci Veverkové vymysleli až v 19. století, tedy z hlediska historie nedávno. Pomník je na místě od roku 1841, takže je s podivem, že se v paměti udrželo, kde vlastně Přemysl Oráč oral. Zvláště, když se z jistotou neví, zdali vůbec existoval. Nicméně berme to jako fakt, stejně tak, že rozměry Královského pole se staly základem české polní míry.
Místo samotné je udržované, ale opuštěné. Na parkovišti stojí jediné auto a rozbité boční okénko naznačuje, že se stalo cílem zlodějů. Stojí pod starou informační cedulí, které je rozpraskaná a sluníčkem zažloutlá k nečitelnosti. Zatímco Německo, Rakousko nebo Švýcarsko by zde bezesporu postavilo muzeum, do něhož by se konaly pravidelné školní zájezdy s cílem připomenout počátky dějin, tady jen občas okolo projede motorkář. Hlavní doprava hučí nad hlavami na nedaleké dálnici D8.
Místo, kde by člověk očekával muzeum, tedy jediná budova v bezprostředním okolí, je bývalá hájenka v empírovém slohu, která má vlastní studnu a prošla částečnou revitalizací. A cedule na oknech hlásá, že je na prodej. A zatím se neprodala. Stojí totiž daleko od sousedů, obchodů i dopravních spojů, ale blízko u dálnice.
Člověk od volů, člověk z lidu
Mýtus o Přemyslu Oráčovi, manželovi kněžny Libuše, se nese českými dějinami a historická obec Stadice má i konkrétní místo, kde to prý všechno začalo. Slovíčko „prý“ je na místě, protože si ho můžeme připomenout. Pověst o Přemyslu se objevuje už ve 12 století. Základní princip byl v tom, že lidé byli nespokojeni s vládou ženy a chtěli muže. Kdo by neznal úsloví „Běda mužům, kterým žena vládne“. Jelikož Libuše neměla s manželem jasnou volbu, nechala vybrat osud. Nakonec její volba padla na vesničana ze Stadic.
Podívejte se na Stadice i památník.
Dejme slovo Jiráskovým Starým pověstem českým,které jsou pro současného čtenáře sice psány poněkud archaickým jazykem, ale základní mýty zafixovaly v historické paměti „Ej, dobrý chlapečku, to-li jsou Stadici? A je-li v nich muž jménem Přemysl?“ „Jsou, to jsou Stadici,“ řeklo jim pachole. „A tam hle Přemysl v poli voly pohání.“ Spatřili opodál muže vysoké postavy, an v lýčených střevících za pluhem statečně kráčel a pobízel ostnem spřežení strakatých volů. Jeden z nich měl hlavu bílou, druhý byl od čela po hřbetě bílý a měl zadní nohy též jako sníh.
Základem volby „muže z lidu“ se „selským rozumem“ je údajně starý slovanský mýtus. Podobně to mělo být i u legendárního polského Piasta, zakladatele rodu Piastovců. V každém případě byl, opět dle mýtů, Přemysl vládcem velmi váženým a na pomníku je ztvárněn ve dvou polohách. Z jedné strany se můžeme podívat na setkání Přemysla Oráče při orbě s poselstvem kněžny Libuše, na druhé straně je znázorněn jeho příchod na Vyšehrad a přijetí dcerami knížete Kroka – Libuší, Kazi a Tetou.
Na levé straně podstavce je vytesán nápis „ZDE OD PLUHU PŘEMYSL k WÉWODSTWJ POWOLÁN. WZDĚLANY MDCCCXLI.“. Na pravé straně podstavce byl tentýž nápis v němčině. V roce 1945 jej čeští nacionalisté zbrousili a na jeho místě je vyveden nový nápis "VLÁDA VRÁTILA SE DO RUKOU TVÝCH, Ó LIDE ČESKÝ. 1945." O postavení pomníku se zasadil hrabě Ervín Nostic a k jeho slavnostnímu odhalení došlo 3. září 1841. V dřívějších dobách se tady konaly při různých příležitostech slavnosti a pietní akty.
Faktem je, že okolí Stadic bylo osídleno dlouhodobě, nalezly se důkazy o osídlení lovců mamutů a jedním z archeologických artefaktů měla být i „Přemyslova otka“. Otka je nástroj pro čištění zemědělského náčiní včetně pluhů, jenže se později ukázalo, že se jedná o laténskou sekyrku. Archeologický význam rozhodně má, nicméně naroubovat na pověst o Přemyslovi se nedá. Místo je každému volně přístupné, ale pravděpodobně se tam dlouho nezdržíte. A raději jeďte autem, přímé vlakové spojení je v lepším případě jednou za hodinu a v opuštěné vlakové zastávce se vám chtít čekat nebude. Stadice totiž nemají hospodu.