Dronte mauricijský (Raphus cucullatus) nebo také dodo či zastarale blboun nejapný, je jednou z velkých ikon vyhynutí. Poté, co evropští námořníci v roce 1598 poprvé přistáli na jeho domovském ostrově Mauriciu, trvalo méně než sto let, než metr vysoký a 20 kilogramů vážící pták navždy zmizel. Námořníci lovili a jedli nelétavého ptáka ve velkém, ačkoli jeho maso bylo považováno za tuhé a ne moc dobré. Psi, prasata, kočky a krysy, vysazení na ostrově se postarali o zbytek tím, že žrali jeho vejce a mláďata.
Pták nebo mytologické stvoření?
„Dronte byl prvním tvorem, jehož výskyt byl zaznamenán a pak zmizel,“ vysvětluje Neil Gostling z univerzity v Southamptonu. „Dříve se nepovažovalo za možné, že by člověk mohl tímto způsobem ovlivňovat Boží stvoření.“ K vyhynutí dronta došlo tak rychle, že ho přírodovědci již v 18. a 19. století považovali za mytologického tvora. Jako neobvyklá postava ze starých námořnických historek byla jeho někdejší existence považována za stejně fantastickou jako existence mořských panen a draků.
Jak to vypadá, když sir David Attenborough potká v Přírodovědném muzeu v Londýně doda? Přesvědčte se sami
Méně prozkoumaný než dinosauři
Dnes se věda snaží rekonstruovat jeho vzhled a způsob života na základě málopočetných pozůstatků, které nám dronte zanechal. Protože však dosud nebyla objevena ani jedna kompletní kostra a existuje pouze jeden exemplář se zachovalými kusy kůže a peřím na hlavě, víme o drontovi stále méně než o většině dinosaurů.
Mohl si za to sám?
Navzdory nízké úrovni znalostí se však zdá, že svět si již dávno o drontovi vytvořil poměrně jasný úsudek. Ve filmech bývá vyobrazen jako nemotorný, pomalý, nešika, který si může za svůj zánik sám. Kdyby nebyl tak důvěřivý k lidem a nekladl vejce na holou zem, nenaservíroval by se nově příchozím na stříbrném podnose.
Předmětem seriózního výzkumu
Výzkumníci pod vedením Marka Younga z univerzity v Southamptonu nyní tento špatný obraz opravili. K tomu shromáždili všechny dostupné poznatky o dronte a jeho vyhynulém příbuzném, dronte samotářském (Pezophaps solitaria). Ten žil kdysi výhradně na ostrově Rodrigues, který leží téměř 600 kilometrů východně od Mauricia. Aby se Young a jeho tým dostali na kloub skutečné povahy obou ptáků, pečlivě pročetli a prozkoumali 400 let vědecké literatury, historických námořních záznamů a všech britských muzejních sbírek obsahujících pozůstatky ikonických ptáků.
Rozhodně nebyl hloupý a pomalý
Došli k závěru, že na rozdíl od všeobecného přesvědčení byl dronte pravděpodobně mrštným obyvatelem lesa. „Nálezy kostí naznačují, že jeho šlacha, kterou ohýbal prsty, byla výjimečně silná, podobně jako u dnes žijících ptáků, kteří umí šplhat a běhat. Dronte byl téměř jistě velmi aktivní a velmi rychlé zvíře,“ vysvětluje spoluautor studie Neil Gostling.
A důvěřivost obou druhů nebyla v žádném případě známkou hlouposti. „Tato zvířata byla dokonale přizpůsobena svému prostředí, ale na ostrovech, kde žili, nebyli žádní draví savci,“ říká Gostling. A když se nemusíte bát predátora, nevypěstujete si žádný ostych. „Když přišli lidé a s nimi krysy, kočky a prasata, neměli proti nim ptáci šanci.“ Že by dronte postrádal instinkt pro přežití a jeho vyhynutí bylo proto nevyhnutelné, prostě není pravda.
