Halloweenským oslavám už odzvonilo a úderem prvního listopadu se mnohé americké domácnosti oděly do šatu svátku díkuvzdání. Taková rychlá proměna, ale není možná například v Detroitu, kde halloween již od minulého století oslavovali divočeji než kde jinde.
Když slavnosti přerostou přes hlavu
Mischief Night (noc lumpáren), jak je známá noc z 30. na 31. října, má být sice obdobím žertíků a pranků, ale v michiganské metropoli pracující třídy se kolem 80. let spíše proměnila v noc samotného vládce pekel. Detroiters (jak si říkají obyvatelé města) o Ďáblově noci zakládali až stovky požárů a hodiny zábavy se často proměňovaly spíše v dobu protestů, vybíjení frustrace a destrukce. Někteří z nich přitom ani netušili, že se tak mnohem více přibližují původnímu poselství oslav.
Historie Noci Ďábla.
Tradice rozverných žertíků totiž pochází z Británie a patrně začala skutečně nevinně podobně jako apríl. Nejranější zmínky pocházejí z roku 1790, kde se může označení Mischief Night týkat, ale i dne před 1. májem, který byl rovněž zasvěcen vylomeninám a smíchu. Zmínka z roku 1885, ale už jméno propojuje s podzimním datem, a to právě 5. listopadem. Událost, která se dnes označuje jako Noc ohňů nebo Guy Fawkes Day, se ale historicky táhne až do roku 1605. A to byl teprve protest...
Atentát na Jakuba I.
26. listopadu toho roku obdržel jistý William Parker, 4. baron Monteagle a katolický člen britského parlamentu, dopis. Zpráva odkrývala nebezpečnou pravdu o spletitém povstání frustrovaných katolíků, jejichž víra byla v protestantském království zakazována. Obzvlášť svou pozornost pisatel věnoval blížícímu se 5. listopadu, kdy měl proběhnout bombový atentát na tehdy vládnoucího Jakuba I. Jeho následovnicí by se stala teprve devítiletá dcera Alžběta, později známá s přídomkem Stuartovna, jenž společně se svým manželem Fridrichem Falckým usedla i na český trůn.
Nicméně zpátky do napjaté Británie, kde pod Sněmovnou lordů ve Westminsterském paláci čeká 36 barelů střelného prachu na své poslání. Oddaný poslanec William Parker, i přes svou katolickou víru na nic nečekal a obsah dopisu předestřel povolaným. Ti nálož dostatečně velkou na vymazání celé sněmovny z povrchu zemského naštěstí objevili včas a zabránili tak jednomu z nejrozsáhlejších atentátů na vládní představitele Británie. Den zrady střelným prachem, jak je také svátek znám, nese ve svém jméně - Guy Fawkes Day - jméno jednoho ze zatčených a popravených zrádců. Guy Fawkes 5. listopadu dohlížel na výbušniny pod sněmovnou a byl také prvním dopadeným.
,,Proto budiž usneseno Nejvyšším královským Veličenstvem, lordy duchovními i světskými a komonstvem v tomto shromážděném parlamentu a z jeho pověření, že všichni a jednotliví služebníci v každé katedrále a farním kostele nebo na jiném obvyklém místě pro společné modlitby v tomto anglickém království a na jeho panství budou vždy pátého dne měsíce listopadu konat ranní modlitbu a vzdávat díky všemohoucímu Bohu za toto šťastné vysvobození,” uvádí Zákon o veřejném díkůvzdání všemohoucímu Bohu každý rok pátého listopadu. Zápis povinných oslav ale patrně nebyl tou nejlepší strategií, o mnoho let později se totiž ukázalo, že mnozí z výtržníků, kteří každoročně po Británii demolovali majetek druhých, si mysleli, že je to tuhle noc právně povoleno a nedělají tedy nic nepatřičného.
Henry Ford vystřelil se svou automobilkou Detroit mezi nejbohatší města Spojených států a udělal z něj symbol amerického snu, co město tedy dovedlo až k vyhlášení bankrotu v roce 2013?
Detroitské peklo
V Detroitu se tradice ničení rozmohla v druhé polovině 20. století, když se Detroit začal vylidňovat. Populace mezi lety 1950 - 1980 klesla až o 600 000 obyvatel, kteří po sobě nechali jen prázdné a chátrající budovy. Jejich demolice se následně kolem halloweenu ujala mladá generace a v 80. letech se ze stovek požárů různě po městě stala senzace. Alespoň pro některé, jiní naopak vydávali články, jam se detroitským výtržníkům uchránit a nenaletět na jejich fígle. Počet plamenných incidentů klesl až v 90. letech, kdy se k ochraně vybydlených domů kromě hasičů přidalo i na 30 000 dobrovolníků. Dnes už je sice tradice mrtvá a město není ve spárech pekelných jazyků, ale v chudších čtvrtích jsou stále stopy minulosti jasně zřetelné.
