Mužské ego jako by bylo srovnatelné s velikostí jeho přirození. Ovšem v průběhu staletí se jeho zobrazovaná délka na sochách a obrazech měnila. Aktuálně je na největších rozměrech. Udělejme si historický exkurs se zajímavou pointou.
Malé je milé
Aby nedošlo k příliš velkému zkreslení, neporovnávali výzkumníci velikost mužské chlouby s předměty v okolí, ale zvolili poměr mezi penisem a nosem nebo uchem. Následně se ukázalo, že proměna zveličování či zmenšovaní zobrazení daného objetu se v čase měnila. Největší je v současnosti, což může souviset s širokou dostupností pornografie v podstatě komukoliv, internet je v tomto směru v podstatě bezbřehý. Naopak poměr, tedy i nejmenší zobrazení, bylo v 16. století. Pokud jste zvědaví, stačí se podívat na slavného Davida od neméně slavného Michelangela Buonarrotiho.
Později se umělci trochu více odvázali a souvislost je bezesporu s uměleckým stylem v dané době a vnímáním nahoty. Zatímco mezi léty 1500 – 1599 byl poměr mužského přirození k uchu/nosu 0,9545, o století později, tedy v létech 1600 – 1699, narostl poměr na hodnotu 0,9653. A jak je tomu v současnosti, tedy po roce 2000? Poměr vystoupal na číslo 1,5761.
„Jedním vysvětlením přehnaně vnímané velikosti penisu na obrazech vytvořených v tomto století by mohlo být rozšířené používání internetu a vystavení jiným médiím, která udržují spojení mezi velikostí penisu a mužností, silou a spokojeností partnera,“ nabízí možné vysvětlení tým autorů zmiňované studie. Asi každému naskočily do mysli filmy a časopisy pro dospělé.
Bohužel pod vlivem až nepatřičného zvětšení zobrazované velikosti dochází u psychicky slabších a nevyrovnaných jedinců k potřebě si mechanicky nebo chirurgicky svou „chloubu“ zvětšit, což může vést k až nevratnému poškození. „Evoluce umělecké reprezentace penisu směrem k většímu, možná nerealistickému ideálu v současných médiích může přispět k pocitům nedostatečnosti a nespokojenosti s velikostí penisu u moderních mužů,“ uzavírá tým.
David, symbol renesance.
Pozor na nebezpečné zkreslení
Získat obrazy s nahými muži, nebo fotografie historických soch, bylo poměrně snadné. Malby nahých mužů byly získány z různých webových stránek o historii umění. Celkem výzkumníci využili 232 maleb. Byť křesťanství sice nahotu příliš nezdůrazňovalo, přece jen se mu nepodařilo zablokovat zobrazování nahých osob, a to dokonce i v obrazech s náboženskou tematikou. Jeden z mnoha příkladů může být Temný anděl italského mistra Caravaggia (vlastním jménem Michelangelo Merisi).
Podobný výzkum, jaký byl publikován v BJUI Journal by se v islámských zemích dělal velice těžko, neboť zobrazování nejen nahoty, ale i osob, byl striktně zakázán. Právě proto docházelo k ničení historických děl zobrazujících postavy. Jedním z mnoha příkladů je zničení soch Buddhů v Bámjámu. Jedním z mnoha poučení, které tento výzkum dává je: chlapi, buďme spokojení s tím, co nám evoluce nadělila a nenechme se zviklal nějakými filmy či obrázky.
Zdroje:
Související články
