V přírodě vzniká především fotolýzou oxidu uhličitého působením ultrafialového záření, jako produkt nedokonalého spalování fosilních paliv i biomasy. Je také obsažen v sopečných plynech. Dříve se používal jako plynné palivo, například součást svítiplynu. Jeho směs s vodíkem, vodní plyn, byl jedním z meziproduktů používaných v těžkém chemickém a potravinářském průmyslu. Při výrobě železa pak vzniká z uhlíku v koksu a spolu s ním funguje jako redukční činidlo.
Jeho spojení s cyklistikou vypadá jako naprostá šílenost. Ukážeme si, že tomu tak úplně není. Nebo jinak – těch šíleností už profesionální cyklistika zažila až až… tak proč by na řadu nemohl přijít i jedovatý oxid uhelnatý?
Vrcholná profesionální cyklistika je sportem, kde se neustále s něčím experimentuje. To proto, aby jezdci byli o pár wattů mocnější, o pár vteřinek rychlejší. Po úplném dopingovém masakru, který vyvrcholil v roce 2012 ostudou Lance Armstronga a odebráním všech jeho trofejí, chtěli mnozí věřit, že postarmstrongovská éra bude lepší. Vypadalo to, že týmy zdokonalují až do vědecké podoby hlavně tréninkové metody, dietní plány, regeneraci...
Tajuplný plyn
Jenže teď se najednou objevil tajuplný oxid uhelnatý. Dva hlavní protagonisté posledních pěti Tour de France Tadej Pogačar a Jonas Vingegaard shodně potvrdili, že plyn už použili. Jak? Právě to není jasné. Jak moc, jaké to mělo účinky, zrychlilo je to? Celá věc není považována, alespoň zatím, za nelegální. Co se z toho však nakonec vyklube, není vůbec jasné. Je to jen hodně divné a na ostře sledovanou cyklistiku to nevrhá dobré světlo.
Už jsme si vysvětlili, že oxid uhelnatý je bezbarvý plyn bez zápachu, který vzniká nedokonalým spalováním materiálů obsahujících uhlík. V lidském těle se rychle dostává z plic do krve, kde se váže na železo v krevním barvivu hemoglobinu za vzniku karboxyhemglobinu (COHb) a omezuje přenos kyslíku. Při nízkých koncentracích ale funguje zároveň jako signální molekula, ovlivňující různé fyziologické procesy. Už se blížíme k pointě. Při fyzickém výkonu, zejména ve vytrvalostních sportech, má potenciál zvýšit dodávku a využití kyslíku.
Čáry máry v těle
Vypadá to jako naprostý bizár, ale zřejmě to funguje. Sledujte s námi ty „čáry máry“ v lidském těle. Při inhalaci v kontrolovaných nízkých dávkách se sice snižuje kapacita krve přenášet kyslík, avšak zároveň simulují podmínky podobné těm, kterým čelí organismus horolezce ve vysokých nadmořských výškách.
A teď konečně pointa. Jak uvádí odborný web cyclinguptodate.com, tělo na sníženou dávku kyslíku reaguje zvýšením produkce erytropoetinu (EPO), stimulací tvorby červených krvinek a následným zvýšením celkové hmoty hemoglobinu. Právě to zlepší transport kyslíku do svalů, což může potenciálně zvýšit vytrvalostní výkon.
Je to trošičku podobné superkompenzační sacharidové dietě (SSD), kterou hlavně dříve používali světoví maratonci. Zjednodušeně na několik dní před závodem vyčerpali svalový glykogen fyzickou aktivitou za značného omezení přísunu sacharidů. Tělo dostalo strašný ´hlad´, aby po náhlé zpětné dodávce sacharidů, si přechodně prudce zvýšilo glykogen ve svalech na vyšší úroveň než před celou operací. To mohlo přinést rychlejší čas v cíli.
Milujete cyklistiku? Tyhle záběry vás nakopnou.
Zvyšuje počet červených krvinek
Oblbnete vlastní tělo, aby pak na chvíli podávalo lepší výkon. Zpátky k cyklistům. Napodobováním účinků vysokohorského tréninku prostřednictvím kontrolovaného ´čuchání´ CO mohou sportovci zvýšit počet červených krvinek, což vede k lepšímu dodávání kyslíku během dlouhodobé fyzické aktivity. Fungovat by to mělo i u dalších vytrvalostních sportů.
Ale pozor, podobně jako u SSD, která má vážná rizika, ani u CO to není zadarmo. I když kontrolované dávky plynu mohou nabídnout výkonnostní výhody, jsou zároveň potenciálně nebezpečné. Zvýšená hladina karboxyhemoglobinu může snížit dodávku kyslíku do tkání natolik, že nastanou bolesti hlavy, závratě a v závažných případech ztráta vědomí nebo i smrt. Chronická vystavování CO i při nízkých hladinách, může vést ke kardiovaskulárním a neurologickým komplikacím.
Hranice mezi prospěšnou dávkou a škodlivou dávkou je tak úzká, že aplikace vyžaduje přísnou lékařskou kontrolu pro dodržování bezpečnostních pravidel. A to už samo o sobě nevypadá moc korektně – zlepšování výkonnosti a tím konkurenční výhody navíc s potenciálními zdravotními riziky.
Ne doping, jen kontrola?
Sami jezdci Pogačar a Vingegaard nehovoří o zlepšování výkonnosti, ale metodu obhajují s tím, že pro ně hraje roli jen při hodnocení efektivity tréninku. Takže podle nich žádná riskantní konkurenční výhoda, jen účinný kontrolní prvek.
Teď si vyberte. Mluví pravdu anebo pod dozorem čarodějných týmových doktorů pilně čuchají oxid uhelnatý, aby měli konkurenční výhodu. To bude teď na šetření Mezinárodní cyklistické federace UCI a antidopingové agentury WADA. Ty budou muset pátrat po přesvědčivých důkazech o případné škodě nebo neoprávněné výhodě, aby ochránily reputaci sportu před dalším poškozením. Protože celé to může mít dramaticky negativní vliv na mediální obraz cyklistiky.
Zatím jsou to spíš ojedinělé pochybnosti. Jestli se však rozjede kolem CO v cyklistice nepřátelská kampaň, může to mít dopad na fanoušky, media a nakonec i na sponzory. Zejména UCI tohle nesmí dopustit.
Text: Petr Pravda
