Pocházeli ze Šumavy a skončili v Krušných horách. Rod Kludských měl komediantství v krvi a svůj talent dokázali jeho členové náležitě využít. Podle Lenky Vaňkové se pozdější principál Antonín Kludský potloukal po vesnicích jako potulný kejklíř.
„Vystupoval s několika pimprlaty a akrobacií na provaze. Později si pořídil ještě opičku a papouška, časem i další zvířata. A v roce 1864 si splnil sen: koupil si svou první slonici. Ta mu ale během zimy uhynula,“ píše Vaňková v materiálu publikovaném na serveru stoplusjednicka.cz.
Slonici si měl pořídit v Hamburku, což naznačuje jeho geografickou rozmáchlost a snahu nedržet se při zdi. Přesně to byla vlastnost, kterou jako budoucí ředitel a známý principál potřeboval.
Jeho velkou vášní ale nebyli sloni, nýbrž kočkovité šelmy, jejichž soubor postupně rozšiřoval a drezúroval. Tři generace Kludských vybudovaly cirkus, který ve své nejsilnější době potřeboval k transportu přes 80 železničních vagonů.
V roce 1925 pořídil Karel Kludský třímanéžový cirkus o rozměrech 86 x 54 m pro neuvěřitelných 10 000 diváků". Stal se tak největším cirkusem v Evropě!
Štěpán Javůrek, Michal Urban, Krušnohorské osudy
„K rozšíření Kludského podniku přispěla tragédie. Když v cirkuse Kreutzberg v Lipsku zadávil lev principála, koupil většinu osiřelých zvířat. Zprvu kvůli německému publiku převzal zaběhnuté jméno, nakonec však podnik přejmenoval a provozoval pod vlastní značkou. Na reklamní cedule už psal, že jde o největší cirkusovou společnost v celém Českém království. Vyjížděl ale i do polské Haliče a do Uher,“ vysvětluje Josef Pravec, redaktor týdeníku Ekonom.
Za chyby se platí
Dnes už nikdo s jistotou neřekne, jakou chybu udělali jeho tři synové, pokud vůbec nějakou udělali. Faktem ale je, že zemřeli na zranění způsobená během výcviku šelem. Zvířata, a šelmy zejména, mohou být smrtelně nevyzpytatelná. Syn Antonín se v den své svatby chtěl předvést parádním číslem drezúry pěti šelem, ale ty podle Josefa Pravce zmateni ženichových svátečním oděvem a voňavkami přítomných dam ženicha rozsápali. „Šlo o nechtěnou, ale dokonale fungující reklamu. Podle dobového svědectví kdekdo z širého okolí chtěl vidět lvy, kteří zabili ženicha přímo na svatební hostině,“ píše Pravec.
Podívejte se na historické záběry z cirkusu Kludský.
„160 koní, 7 slonů, 12 velbloudů, 10 zeber, divoké šelmy, medvědi a také spousta zaměstnanců,“ vypočítávají Štěpán Javůrek a Michal Urban ve své knize Krušnohorské osudy počet krků, které bylo potřeba každodenně nakrmit. A nakrmit 7 slonů, to už je pořádné sousto pro peněženku i logistiku. Jak první, tak druhá světová válka řádně zacvičila nejen s počtem zvířat, ale i s počtem zaměstnanců, protože mnozí z nich se nevyhnuli narukování.
Když v roce 1920 zakoupili krásnou vilu v Jirkově, bylo jasné, že zde bude zimoviště, ředitelství a zázemí cirkusu. Dodnes se budova jmenuje Kludského vila a vstup do parku hlídají sochy lva a lvice. Dnes je v rekonstruované vile knihovna, ale jejich původním majitelům byla zabavena komunisty a oni sami byli vystěhováni na okraj města. Pravdou ale je, že v té době už zbyl z cirkusu jen stín původní slávy.
Velká hospodářská krize, která vypukla v roce 1928 se podepsala i na životě cirkusu. Zvířata nebylo čím nakrmit a lidi čím zaplatit. V roce 1931 navíc zemřelo na 200 zvířat, což byla pro cirkus smrtící rána. Krach vyhlásili 22. února 1934. Cirkus se po válce ještě snažili oživit komunisté, poslední majitel tam mohl pracovat jako cvičitel zvířat. Nakonec byl ale úplně rozpuštěn. Zatímco mladí lidé chodí do Kludského vily pro novou várku čtiva do knihovny, pamětníci vědí, kde je na místním hřbitově hrob posledního majitele a principála.
Maringotka jako památka
Něco ale přece jen zůstalo. Nově se do Jirkova vrátila kompletně rekonstruovaná cirkusová maringotka, která se má stát turistickým lákadlem. Stojí totiž v prosklené pavilonu v centru Jirkova. „Město Jirkov zadalo renovaci maringotky, ateliér však odvedl plně restaurátorskou práci. V prvním případě by to znamenalo uvést ji do dobrého stavu. Restaurátorský ateliér se však nezastavil jen u toho. Snažil se dosáhnout původního stavu se zachováním tradičních materiálů a technik. Restaurátor Tomáš Bárta do procesu zapojil řemeslníky zhruba dvaceti profesí, od vitrážistů, brusičů, uměleckých kovářů po slévače, cizeléry či pasíře. Vybavení a materiály sháněl v několika státech," zjistila Miroslava Šebestová, šéfredaktorka Chomutovského deníku.
