Skály s emocionální zátěží
Jižní Korea je plná překrásných, fascinujících nebo trendy míst, která lákají k návštěvě cizince celého světa. Ale je jedno místo, které rezonuje v srdcích Korejců a které si nenechají utéct právě oni. V podstatě jde o dvě skály čnějící z moře a pár menších útesů kolem. Přesto ale mnoho Korejců cítí povinnost ostrovy během svého života navštívit. Proč?
"Jsou to od sebe vzdálené póly. Japonsko trvá na tom, že všechny nároky na odškodnění z války byly vypořádány, ale jak byste se cítili vy, kdyby třeba váš dědeček byl nuceně nasazeným válečným dělníkem?"
Anonymní korejský obyvatel Tokia
Souostroví mnoha jmen
Píše se rok 1905 a Japonsko začíná svou éru krvavé touhy po moci. Po zdařilém konci Japonsko-ruské války země vycházejícího slunce zasahuje svými paprsky moci první území - souostroví Takešima. Ostrovy se nalézají na pomezí Východního a Japonského moře a mezi Honšú, centrálním ostrovem Japonska, a Korejským poloostrovem. Od pobřeží obou zemí je vzdálen méně než 300 km. Ten rok jej Japonsko vyhrálo bez boje a bez odporu, to ovšem zdaleka nebyl konec a vlastně ani začátek boje o jejich správu…
Celý konflikt je možné souhrnně nalézt ve stručném videu:
V té době Korea neměla moc času přemýšlet, zda se jí to líbí nebo ne, protože záhy přišla řada i na ní a na 35 let byla uvězněna pod svrchovanou hrůzovládu ambiciózního Japonska (1910 - 1945). Po druhé světové válce ovšem svůj názor i hlas našla a roku 1952 deklarovala, že území souostroví Takešima neboli Dokdo, jak je známé v Koreji, je právně její. Nárok opírala o dohodu z roku 1696, kdy se rybáři obou zemí dohodli v okolí skalisek budou rybařit Korejci. Což však nadzdvihlo mandle Japonsku, které si bylo jisté, že při zabírání tohoto území nepřekročilo žádný zákon a Takešima je územím nikoho. Spor již trvá dekády, a jelikož ani jedna ze stran nepřipouští vůbec existenci sporu, zdá se, že jeho konec je v nedohlednu.
Zbytek světa prakticky jen tiše přihlíží a čeká, co se bude dít. Ale stalo se tak až poté, co přispěl svou troškou do mlýna. „Bílý muž" totiž objevuje skalnaté uskupení roku 1849 a ve své aroganci jej také nově pojmenovává. Název Liancourtovy skály, který je jim přidělen, referuje na objevitelskou velrybářskou loď stejného jména.
Národní povinnost
Jak jsem již zmínila výše, občané Korejské republiky vnímají jako jejich národní povinnost tyto ostrovy navštívit alespoň jednou za život. Vyjádřit tak podporu jejich vládě a zemi a projevit hrdost nad svým národem. Člověk by řekl, že je to téma týkající se pouze starší generace, která si stále nese živé trauma japonské agrese. Ale není tomu tak. Důkazem je například nespočet instagramových účtů, které mladí Korejci vytvořili a které právě tento spor komentují. Vztah mezi Jižní Koreou a Japonskem se ještě nezhojil a křivdu, kterou Korea cítí, se ventiluje právě ve sporu o Dokdo.
„Jižní Korea je důležitou sousední zemí, s níž by Japonsko mělo spolupracovat jako partner při řešení různých otázek v mezinárodním společenství,“ prohlásil Hajaši, hlavní tajemník japonského kabinetu na letošním dubnovém zasedání obou zemí. Fakt, že spolu sousedi komunikují je po letech nevraživosti skutečným pokrokem, i když konflikt o skaliska má konec v nedohlednu.
„Mám tu víc japonských přátel než korejských, ale vyhýbáme se rozhovorům o politice, protože víme, že bychom se točili v kruhu.“
Anonymní korejský obyvatel Tokia
Pokud tedy zvažujete cestu na Korejský poloostrov a chcete jít tak trochu s korejským proudem, rozhodně byste tyto ostrovy s jedním trvalým residentem neměli zmeškat. Na jejich ploše se sice Už jen proto, že cestou je již dříve zmíněné souostroví Ulleungdo, které Korejci považují za jedno z nejkrásnějších.
