Je to jako scénář z klasické detektivky. Jen stále chybí happy end. Zloději se převlečou za policisty, vykradou muzeum, odnesou třináct extrémně vzácných uměleckých děl a zatím stále nebyli dopadeni. O stopách se nedá říct, že chladnou. Ty už jsou naprosto vychladlé a případ se zřejmě stal smutným policejním pomníkem. Naději stále chová Isabella Sewart Gardner Museum, které nechalo na místě ukradených obrazů prázdné rámy. Co kdyby se tam někdy vrátily? Co kdyby se něco objevilo na aukci, černém trhu nebo v prodeji u někoho, kdo je sice „za vodou“, ale přesto se dostal do finanční nouze?

Zloděj policistou

Vypadá to, že klasický trik nikdy nezklame. Darebové se převlékli do uniforem, takže v hledáčku kamery vypadali jako policisté. Proto je strážný pustil dovnitř. Následný postup je jako vystřižený ze zlodějského manuálu. Vylákat strážné od poplašného tlačítka, spoutat je, vykrást muzeum, vrátit se do místnosti se záznamem kamer, sebrat důkazy o jejich přítomnosti a zmizet. Ve skutečnosti byla akce zlodějů o něco složitější, ve výstavních sálech byly detektory pohybu, nicméně loupež se zdařila.

Podívejte se, jak loupež nejspíš probíhala

Zdroj: Youtube

Odměna

„Muzeum, FBI a kancelář amerického prokurátora stále hledají životaschopné stopy, které by mohly vést k bezpečnému návratu uměleckých děl. Muzeum nabízí odměnu 10 milionů dolarů za informace vedoucí přímo k bezpečnému vrácení ukradených obrazů. (Podíl na odměně by byl dán výměnou za informace vedoucí k restituci jakékoli části děl.) Samostatná odměna 100 000 $ je nabízena za vrácení napoleonského orla. Každý, kdo má informace o ukradených uměleckých dílech, by se měl obrátit přímo na Gardnerovo muzeum. Důvěrnost je zaručena,“ píše ředitel bezpečnosti muzea Anthony Amore. Bronzová soška orla o výšce 25,4 cm je evidentně víc ceněná, než například Rembrantův autoportrét nebo Dáma a pán v černém od stejného autora.

Cena ukradených děl v průběhu času stoupá. Zatímco v roce 1990 odhadla FBI jejich hodnotu na 200 milionů dolarů, o 10 let později už to bylo 500 milionů dolarů. Později se odhady některých milovníků umění vyšplhaly na 600 milionů dolarů a nic nenasvědčuje tomu, že by se růst měl zastavit. Loupež je považovaná nejen za nejtroufalejší, ale i z hlediska škody za nejdražší muzejní loupež v historii. Polovina celkové škody se má vztahovat k jedinému dílu nizozemského malíře Jana Vermeera (1632-75), jehož obrazy jsou extrémně vzácné. Přisuzuje se mu autorství pouhých 34 děl. Zmizela i Bouře na Galilejském moři van Rijn Rembrandta (1606-69).

„Zloději pravděpodobně uspěli díky rafinovanému plánování, štěstí a laxnímu zabezpečení,“ shrnula lapidárně situaci Nora McGreevy ve Smithsonian Magazine. Podle ní byly v roce 1990 bezpečnostní chyby muzea mezi bostonskou zločineckou elitou všeobecně známé, takže podle Guardianu bylo jejich vyloupení téměř výzvou.

Zdroje: Denik.cz, slavneobrazy.cz, gardnermuseum.org, Smithsonian Magazine