Těžší nebo lehčí než vzduch?
„Teď se chyťte za ruku kamaráda, který zůstane stát a dřepněte si. Když se zhluboka nadechnete, tak v nose ucítíte malinké, jemné šimrání. Pak se okamžitě postavte! Dříve, než se vám zatočí hlava. Právě stojíte po pás v plynovém jezírku, kde oxid uhličitý vytlačil vzduch,“ řekl nám jeskyňář, který nás, partu zvídavých kluků, vzal do Zbrašovských aragonitových jeskyní. Oxid uhličitý je totiž těžší než vzduch, a tak se usazuje při zemi. To je informace známá ze základní školy. Ovšem něco jiného je mít teoretické vědomosti a něco jiného praktickou zkušenost. Navíc se jednalo o mé první, a doposud poslední, osobní setkání s jezírkem plynu.
S metanem je to přesně naopak. Ten je lehčí, takže jsou známy případy, kdy se havíř nadýchal metanu a omdlel. Upadl na zem, kde metan nebyl, probral se a znovu postavil. Asi tušíte pointu. Pokud neodešel po čtyřech, hrozila mu smrt.
Oxid uhličitý aneb duch lesa
Oxid uhličitý byl první chemickou sloučeninou, která byla popsána jako plyn odlišný od vzduchu. Došlo k tomu díky zajímavému pokusu a bystré úvaze vlámského chemika Jeana Babtisty van Helmonta. Ten zvážil popel, jenž zbyl po spálení dřeva, a porovnal ho s váhou dřeva před spálením. Něco chybělo. Dnes bychom řekli, že je to logické, dřevo přece shořelo a proměnilo se na energii ve formě světla a tepla. Nicméně Jan Helmont přišel s teorií, že se část spáleného uhlí proměnila na neviditelnou substanci. Tu pojmenoval, neboť šlo o dřevo z lesa, jako „spiritus sylvestre“, tedy duch lesa.
Vydejte se na výpravu do Zbrašovských aragonitových jeskyní.
Devonské vápence, které tvoří Hranický kras, jsou na oxid uhličitý bohaté. Není proto náhoda, že právě tady v Teplicích nad Bečvou, vznikly dodnes fungující lázně specializující se na choroby srdce. Přestože jeskyně byly objeveny na přelomu let 1912 až 1913, zprovozněné pro veřejnost byly až v roce 1926.
Krápníky vzniklé pod vodou
„Zbrašovské aragonitové jeskyně jsou tzv. hydrotermální jeskyně. Na jejich vzniku se podílí nejen povrchová voda, ale také teplá uhličitá kyselka. Spolu s kyselkou se do jeskyní dostává i endogenní oxid uhličitý, který významně ovlivňuje krasové procesy,“ píše v diplomové práci věnované zdejšímu oxidu uhličitému Kristýna Skupieňová. Pokud je navštívíte, stojí za to si všimnout jemných dírek v kameni. Těmi k povrchu vzlínala uhličitá kyselka a cestou „rozleptávala“ okolní vápenec.
Původně se malé stalagmity, připomínající kuželovitým tvarem miniaturní sopky, považovaly za produkt tryskající kyselky. Mělo se za to, že skrz ně kyselka tryskala a kolem se usazoval alkalický sediment. Jenže další výzkum přinesl překvapení. Tyto zvláštní útvary vznikaly pod hladinou jezírek nasycené kyselky.
Nejteplejší jeskyně u nás
Běžně si jeskyně udržují celoročně konstantní teplotu, takže i létě je v nich chladno. Jenže Zbrašovské aragonitové jeskyně jsou vyhřívané termální vodou, takže z hlediska teploty jsou v rámci Česka dost unikátní. „Z jezírek, které mají průměrnou teplotu 22,5°C, se uvolňuje CO2 a ten do prostor vyvěrá o stejné teplotě, jako je teplota jezírek.
Tím ohřívá ovzduší v jeskyních na stálou průměrnou teplotu 14,5°C,“ vysvětluje K. Skupieňová. Díky tomu jsou jeskyně nejteplejšími v České republice. A dobře se v nich dýchá, neboť místy dosahuje vzdušná vlhkost až k 100%.
