Edison byl legendou, ale Gerard Philips byl praktik

Když se 22. října 1879 rozsvítila Edisonova žárovka , nebylo to nic překvapivého. Šlo o jeden z dalších pokusů. Když v kuse svítila přes třináct hodin, byl to famózní úspěch. Znamenalo to totiž, že po hledání správného materiálu, který se rozžhaví, ale nepraskne, možná konečně došlo k famóznímu objevu. Svět se mohl rozsvítit, což vyžadovalo víc a víc žárovek, chtěla je města po celém světě. Od New Yorku po Sydney. Holandský strojní inženýr Gerard Philips vytušil příležitost. Jeho alma mater byla Delf University of Technology, takže vzdělání v technice měl a podnikavý duch mu nechyběl.

Z jednoho metru drátu o síle 1 mm dokázal stroj vytáhnout žárovkového vlákno pro 2500 žárovek

The Philips Incandescent Lamp Factory

Když k tomu připočteme ochotu riskovat, tak není divu, že v roce 1891 koupil v Eindhovenu relativně novou továrnu. Co na tom, že vyráběla hřebíky, což je něco úplně jiného než žárovky. Bylo potřeba sehnat peníze, tedy zadlužit se, nakoupit jiný typ vybavení, zaškolit personál a neztratit nadšení. Jenže to se, když máte dluhy, mnohem snáze řekne, než udělá.

Naděje umírá poslední


První padesátka žárovek z eindhovenské továrny šla do světa o rok později. Nebylo to nic, co by věstilo tradici jdoucí přes století, spíše šlo o světlo na konci tunelu. Věřitelé čekali. Podle publikace The Philips Incandescent Lamp Factory z jednoho metru drátu o síle 1 mm se dalo vytáhnout žárovkové vlákno pro 2 500 žárovek.

Kdo znal holandské poměry v té době, netajil se názorem, že Gerard Philips je sebevrah a jeho dílně neprorokoval delší než dvouletou existenci. Po dvou letech – s ročním prodejem 300 žárovek, eindhovenský mechanik skutečně výrobu žárovek přerušil a dílnu zavřel,“ píše spisovatel a novinář Josef Velek v knize Od polderů k Ardenám. Základní chyba byla v tom, že se Gerard Philips soustředil na v té době neprůmyslové Nizozemí. Teprve později začal jeho syn Anton prodávat žárovky do zahraničí, kde po nich byla poptávka, a zároveň neustále modernizoval výrobu. V roce 1929 měla firma pobočky ve 29 státech, takže se úspěšně uchytila ve světě. A to jí nakonec zachránilo existenci.

Zdroj: Youtube

Jakmile znáte princip, vypadá to jako jednoduchá záležitost. Vyfouknout skleněnou baňku zvládne stroj (představa, že by se každá baňka foukala ručně je úsměvná), vložit do ní stočený drátek (který je ale výsledkem tisíců experimentů, jaký materiál je ideální – od bambusu po bavlnu). Pak už jen z baňky dostat vzduch podporující hoření, vše zatavit, zabalit a prodat. Těžko říct, zdali se Gerard Philips k tak jednoduché cestě poseté tisícovkami nástrah upnul, faktem je, že nakonec mu s pomocí rodiny vyšla.

Díky němu a synu Antonovi se i my můžeme podívat do továrního muzea v Eindhovenu. V něm jsou nejen žárovky, ale i původní stroje. A taky svítit, Philips se v dnešním světě stal synonymem pro žárovky, byť dnes už v mnohem jiné, modernizovanější a šetřivé podobě. Ta původní byla přece jen z hlediska spotřeby energie spíš tepelný než světelný zdroj. Muzeum je otevřeno od 7. března 2002.

Zdroje: Portret of Gerard Philips, Philips Museum, J. Velek: Od polderů k Ardenám