Arras - francouzské město, které je Čechům v mnohém bližší než jiné. A to nemusíme hned mluvit o statečných bojích českých legionářů během první světové války. Pojďme se vrátit v čase do konce 13. století, kdy se v malém městě narodil neznámý mladík jménem Matyáš. Matyáš z Arrasu.

Katedrála sv. Víta nosí arraský šat

Jménu, které by mělo v uších každého Čecha rezonovat stejně jako pražská katedrála sv. Víta, se ovšem za hranicemi Českých zemí nedostává tolik uznání. Ne snad proto, že by jeho dílo nebylo ceněné nebo okouzlující, ale žádné prostě neexistuje. Po jeho práci zbylo snad ještě méně záznamů než staveb po všech válkách v Arrasu.

V Arrasu je toho ještě mnohem více!:

Zdroj: Youtube

Jedinou památkou ve městě, která se dochovala z dob Matyášových jsou boves. Bovy, podzemní komory a chodby vzniklé těžbou kamene, však s jeho tvorbou nemají nic společného. Těžba zde započala již během 9. století a pod městem utvořila pavučinu chodeb, která se během 20. století využila v obou světových válkách. Dnes je z nich turistická atrakce, v minulosti však sloužily jako sklepy, prádelny nebo sklady.

Jediný dům, na kterém Matyáš v jeho rodném Arrasu pracoval, byla místní katedrála, ta však padla v bojích velké francouzské revoluce. Radnice z 15. století po první světové válce dostala pro velké poškození nový secesní kabát, ve kterém shlíží na náměstí Grand’Place a Place des Héros, známé jako „Malé náměstí.” Kolem něj stojí na stráži řady domů, které připomínají o něco vyšší a baroknější náměstí v Telči.

Matyáš z Arrasu odešel do Avignonu, kde se setkal s císařem Karlem IV. Ten jej s sebou následně odvez do Prahy. Tak se dostal jeden z architektů nejvýznamnější katedrály České republiky na naše území. Není překvapením, že ani v Avignonu, po něm nezůstalo mnoho památek, za to tady u nás se na něj a na jeho stavebního partnera Petra Parléře nezapomíná.

Francouzská kráska v české poezii

Matyáš není ovšem jediný Arrasan, který zanechal stopu na české kultuře a dějinách. Vzpomínáte, která z krásek také pochází z tohoto města? Osudová, krásná, rozmarná i ďábelská plavovláska. „Manon, ach Manon, Manon z Arrasu. Manon je moje umřít pro krásu,” píše Vítězslav Nezval ve svém veršovaném dramatu Manon Lescaut z roku 1940. Významné klasické dílo Francie se tak v přepracované podobě stalo také českou klasikou. Filmové zpracování divadelní hry v hlavních rolích s Janou Preissovou a Petrem Štěpánkem je některými považováno za lepší než originál.

Jelikož jsem původní verzi sepsanou Antoinem Francoisem Prévostem v roce 1732 nečetla, je pro mě těžké toto tvrzení potvrdit, shlédnutí české adaptace má rozhodně význam. Nicméně pravdou zůstává, že si vybojovalo stabilní místo v české literatuře a zařadilo se tak do základního kánonu. Manon představuje vůbec první femme fatale vyobrazenou v literatuře a jako taková inspiruje k dalším a dalším zpracování. Dočkala se baletu, dvou oper, několika filmů, divadelních inscenací a pronikla dokonce do popové hudby.

V roce 2021 se divadelní hra dočkala nového zpracování z dílny D. Špinar:

Zdroj: Youtube

Legionáři z Arrasu

Tolik štěstí však neměli čeští legionáři, kteří během první světové války u města Arras během slavné bitvy položili za mír své životy. Nejdříve jako 250 členná jednotka jménem Nazdar se legionáři protloukali válečnou vřavou po boku spojenců, v průběhu se však jednotka rozrostla až na 150 000 mužů. U města Arras je vztyčen pomník pro všechny, kdo se do bojů zapojily a od roku 1958 je zde umístěn také hřbitov českých hrdinů padlých v krutých bojích zákopové války i v konfliktech následujících.

Na hřbitov bylo dovezeno 24 lip z tehdejšího Československa a každý rok se u památníku navrženého českým umělcem Jaroslavem Hruškou konají vzpomínkové ceremonie. Při zmínce o první světové válce nesmíme zapomínat ani na Louise Weissovou, rodačku z Arrasu, která pro sou mámu, českou židovku, a svého milence, slovenského vojáka a politika Milana Rastislava Štefánika. Bojovala svým francouzským hlasem za samostatnost československého státu.

Trhlé Česko

V Arrasu se koná ještě jedna unikátní událost, a to filmový festival, který loni představil specifickou českou kinematografii na šesti snímcích: Ostře sledované vlaky (Jiří Menzel), Sedmikrásky (Věra Chytilová), Kdo chce zabít Jessie?, Pane, vy jste vdova! (Václav Vorlíček), Happy ending a Adéla ještě nevečeřela (Oldřich Lipský). Tak co viděli jste je všechny?
 
Malé městečko, které svou architekturou nezapadá do svého severofrancouzského prostředí, může Čechům na cestách nabídnout pocit světovosti a spojení i za hranicemi naší země. Pokud jste ještě v Arrasu nebyli, možná je vhodný čas tam vyrazit!

Související články