S nepříliš velkou nadsázkou by se dalo říct, že Oxford byl ve středověké Británii hlavním městem zločinu. Zatímco dnes turistům nabízí historické památky a výlety na lodičkách, tak v minulosti šlo o místo, kde vražda byla součástí běžného života.
Mapa středověkých vražd
Manuel Eisner je zástupce ředitele Cambridgeského kriminologického institutu. V roce 2018 založil Eisner interaktivní mapu londýnských středověkých vražd. Pomocí historických záznamů se dozvídáme podrobnosti o tehdejší kriminalitě. Obkladač John z Heurne chycen za krk ženou a poté napaden kamenem a krumpáčem dvěma muži ve sporu o placení nájemného. Otřesen a zbit zůstal se zmrzačenými zády, rameny a boky a druhý den ráno zemřel.
Mečem zabíjel rytíř, nožem služka
Vraždící kněz
„Některé vraždy následovaly po sporech, které se dnes zdají být banální. Dozvídáme se, že kněz Richard Henry přeskakoval zeď zahrady v Cripplegate, aby ukradl ovoce, ale kolem půlnoci jedné noci v červenci 1316 na něj číhal věrný zahradník pozemku Roger a vydal se za ním s klackem. Kněz vytáhl dýku a vrazil mu ji dva palce do srdce, čímž ho zabil,“ píše Paul Brackley na stránkách cambridgeské univerzity.
Interiér Oxfordského muzea přírodních věd
75 vražd na 100 000 obyvatel
„Eisner a Brown nedávno zveřejnily statistiky podrobně popisující, jak může být Oxford korunován středověkým hlavním městem vražd díky své populaci hlučné mládeže. Ve 14. století byla míra vražd na hlavu v Oxfordu až pětkrát vyšší než ve velkých městech, jako je Londýn nebo York, a 75 % pachatelů byli studenti ve věku 14 až 21 let,“ vysvětluje Sofia Quaglia na webu Atlas Obscura. Eisner a Brown na základě svého výzkumu odhadují míru vražd v pozdním středověku v Oxfordu na 60-75 na 100 000 obyvatel. To je asi 50krát více než současné počty v anglických městech 21.století. Směs mladých studentů a chlastu byla často sudem s prachem na násilí,“ dodává Fred Lewsey na stránkách University of Cambridge.
Studentská klání – na nože a sekery
Zatímco dnes se střety a soupeření mezi studenty odehrávají v rámci sportovních klání, tak ve středověku nabíralo občas až podobu války gangů a do hry vstupovala nejen opilost, ale i prostitutky. Čtvrteční noc roku 1298 vznikla hádka mezi studenty v hospodě na Oxford High Street, která vyústila v hromadnou pouliční rvačku s meči a bojovými sekerami. Koroner zaznamenal, že student John Burel měl „smrtelnou ránu na temeni hlavy, šest palců dlouhou a hlubokou zasahující až do mozku“.
Profesor Manuel Eisner, který analyzoval 142 vražd v hranicích města, vysvětlil, jakým způsobem probíhalo šetření. „Po oznámení násilné smrti by koroner a šerifové svolali porotu z místní oblasti, aby prošetřila, a poté zaznamenala všechna zjištění.“ V zásadě se hlavní prvek vyšetřování nezměnil, akorát že tehdy bylo zajišťování stop v naprosto jiné formě, hlavní byla svědectví. Dnes je k dispozici analýza DNA, pachové stopy, daktyloskopie, šetření krevních stop (ve středověku nebyly známy krevní skupiny, takže krev oběti se od zraněného pachatele podle tohoto parametru nedala rozeznat), balistika a i pitvy prozradí mnohem víc než tehdy.
Noderní repliky historických dýk
Typická porota se skládala z místních mužů s dobrou pověstí. Jejich úkolem bylo zjistit průběh událostí vyslechnutím svědků, posouzením případných důkazů a následným jmenováním podezřelého. Obžaloby shrnul koronerův písař. „Nemáme žádné důkazy, které by ukázaly, že poroty úmyslně lhaly, ale mnoho vyšetřování bylo 'nejlepším odhadem' na základě dostupných informací," řekla historička z Cambridge a spoluřešitelka projektu Dr. Stephanie Brownová. Události popsané v seznamech koronerů ukazují, že zbraně nebyly nikdy daleko, mužská čest musela být chráněna a konflikty se snadno vymkly kontrole. Poskytují nám podrobný obrázek o tom, jak bylo vraždění zasazeno do rytmu městského středověkého života.
Zdroje: Atlas Obsuca, Cambridge University
