Až nasednete v Londýně do taxíku, můžete řidiče ohromit těmito fakty.
Černá je dobrá
Na černé taxíky v Londýně se nevztahuje nějaká norma, není to dogma (výjimečně uvidíte i jinobarevný vůz) ani londýnští taxikáři netrpí chorobnou potřebou vypadat jako pohřebáci. Důvodem jsou, jak jinak, peníze. Klasický taxík byl Austin FX3, vůz, který se prodával v létech 1948 – 1958. Standardní barva v níž se prodával, byla černá, za jiné barvy bylo potřeba si připlatit. Pokud jste chtěli provozovat taxislužbu a bylo potřeba mít jednotnou barvu, černá vycházela nejlevněji. Díky tomu se černá stala normou, ovšem nikoliv bez výjimky. Dnes už cenová bariéra z hlediska barvy auta padla, takže lze vidět taxíků všemožných barev, byť černá z tradice zatím převládá.
Hackney carriage
Málokdo ze zahraničních turistů tuší, že správné označení černých londýnských taxíků je Hackney carriage a že existuje už od 16. století. Ne že by tehdy byly vozy ze spalovacími či s elektrickými motory, služby dnešních taxíků tehdy zastupovaly koňmi tažené drožky. Dokonce se jim neříkalo taxi, protože toto slovo je odvozeno od „taximetru“ – stroje používaného k výpočtu jízdného na základě ujeté vzdálenosti a čekací doby. Stroj má na svědomí německý vynálezce Friedrich Wilhelm Gustav Bruhn, který ho stvořil v roce 1891.
Bersey Electrical Cab z roku 1897
Samotné slovo „Hackney“ je zřejmě odvozené od stejnojmenné londýnské čtvrti. Nařízení pro regulaci Hackney-Coachmen v Londýně a přilehlých místech bylo schváleno parlamentem v roce 1654, aby napravilo to, co popisovalo jako „mnoho nepříjemností, které denně vznikají z důvodu pozdního nárůstu a velké nepravidelnosti Hackney Coaches a Hackney Coachmen v Londýně, Westminster a jeho okolí. Taxíky, ať už v podobě historických drožek nebo moderních aut, evidentně trpí stále stejnými neduhy. Nedochvilností a nespolehlivostí danou přepravními podmínkami. Vypadá to, že londýnské dopravní zácpy jsou staré jako tamní doprava.
Černý taxík - klasika londýnských ulic
Jezdící encyklopedie
Získat taxikářskou licenci může trvat až čtyři roky, což je o rok déle než bakalářské studium na vysoké škole. Údajně by měl znát přes 25 000 silnic, 20 000 orientačních bodů a zapamatovat si 320 tras v okruhu šesti mil od Charing Cross. Jednou z největších ctností taxikářů by měla být diskrétnost a poctivost. Jak ukázala celá řada televizních reportáží, zrovna v posledním bodě taxikáři v Praze mají ještě hodně co dohánět.
Elektrotaxi - stará novinka
Mimochodem elektrické motory v taxících nejsou rozhodně žádnou novinkou, dokonce své služby nabízely dříve, než auta s benzínovými motory. Žlutočerným, bateriemi poháněným kočárům společnosti Bersey electric cab se pro zvuk, který vydávaly během jízdy přezdívalo kolibřík. Bohužel společnost London Electrical Cab Company, jež vyrobila zhruba 77 těchto vozů s dojezdem 30 mil a maximální rychlostí 9 mil za hodinu, roku 1899 zkrachovala. Vozy byly poruchové a jak se ukázalo, tak i nerentabilní. Jeden takový je exponátem londýnského Muzea vědy. Nové elektrovozy tak jen navazují na dávno zapomenutou tradici.
Zdroj: Encyklopedia Britannica – Wilhelm Bruhn, Science Museum Group, taxiadvertising.com,
