Ten srpnový den bylo ve Francii horko. Tepleji než obvykle v tuto dobu. Nikdo zatím netušil, že Nicolas Fouquet, muž, jenž bděl nad státní pokladnou Ludvíka XIV., upadne v nemilost. A mohla za to zdánlivá malichernost. Příliš hezká zahrada u příliš hezkého sídla.
Překvapivé fiasko
Na královu počest uspořádal Fouquet 17. srpna 1661 na svém panství opulentní hostinu. Ani on, jeden z nejschopnějších a nejinteligentnějších synů Francie netušil, že si tak podepsal vlastní ortel a že jeho příštím domovem bude Bastila. A co tak rozlítilo Krále Slunce? Fouquetovo honosné sídlo obklopené krásnými zahradami mohlo vzbudit pochybnosti, kdo je ve Francii pánem. Vždyť kdo jiný nežli sám král směl žít jako král? Voltaire shrnul tuto událost slovy: „Sedmnáctého srpna v šest hodin večer byl Fouquet králem Francie, ve dvě hodiny ráno byl nikým.“ Fouquet byl obviněn ze zpronevěry veřejných financí, tři roky živořil v Bastile a zbytek svých dní strávil odříznut od světa v italském Pignerolu. Jestlipak ve svých myšlenkách unikal na svůj zámek do Vaux le Vicomte, z něhož vytvořil dílo, které se zapíše do dějin architektury a které inspiruje ještě snovější zámek - samotné Versailles?
Záběry ze zahrad jsou nádherné:
Zahanbený král
Než se tak stane, musí nejprve šestadvacetiletý Fouquet obratný politik, milovník umění a vší krásy zakoupit malý zámek ve Vaux, vesnici vzdálené pětapadesát kilometrů od Paříže. A přizval si ty nejpovolanější. Umělecký trojlístek Le Nôtre, Le Vau a Le Brun během pár let vskutku vytvoří něco pohádkového. Nebude to ale zadarmo. Tři vesnice je třeba srovnat se zemí, aby architekti získali pět set hektarů potřebných pro svůj plán. Nejprve se začalo s parkem. Zahradní architekt Andre Le Nôtre, autor toho, co dnes nazýváme francouzskou zahradou, která se vyznačuje symetrií a geometrickou přesností, dostal od Fouqueta volnou ruku. A nezklamal. Odvedl tak dobrou práci, že se i Ludvík XIV. cítil zahanben takovou nádherou. A to se muselo změnit.
Nicolas Fouquet byl rozumem státu, po jeho odstranění se královská pokladnice rychle vyprázdnila
Ihned po Fouquetově zadržení nechal král ze zámku odvést největší cennosti včetně pomerančovníků a pověřil trio Le Nôtre, Le Vau a Le Brun, aby vytvořili palác snů. Z původního zámečku, kde se král oddával své lovecké kratochvíli, nezbylo nic. Divoké lesní cesty musely ustoupit plánům Andrého Le Notra, jeho velkým představám nestálo nic v cestě. Prostředky byly neomezené, tedy do určité chvíle - než došly. Ludvík chtěl oslnit a nestaral se, zda královská pokladna má na plnění jeho snů prostředky. To měl na bedrech Fouquet, nežli ho král nechal vsadit do žaláře.
André Le Notre
Francouzský zahradník byl po stavbě zámku ve Versailles povýšen do šlechtického stavu
André Le Notre (1613-1700), francouzský zahradní architekt, který měl své mistrovství v genech. Již jeho otec pracoval ve službách Ludvíka XIII. André byl renesanční osobností, vystudoval matematiku, architekturu i malířství. Spolu s několika dalšími umělci ho D´Artagnan přivedl na královský dvůr Ludvíka XIV., aby pro něj navrhl visuté zahrady. Vytvořil několik parků po celé Francii, ale zahrady ve Versailles jsou jeho vrcholným dílem. Zeleni dal řád, geometrickou symetrii, která je typická pro francouzský park, tedy pro dílo, jehož autorem je právě Le Notre. Le Norte však není jediným mistrem na poli zahradní architektury pocházejícím z Francie. Patric Blanc světu přinesl skutečné visuté zahrady a stal se tak géniem dneška.
Vybudování Versailles přivedlo francouzskou státní kasu téměř k záhubě, nebýt ale Ludvíkovy ješitnosti, těžko bychom hledali jiný zámek, jenž by si zasloužil tolik obdivu. Je paradoxem, že za zkázou Fouqueta, králova muže číslo jedna a Ludvíkovou prázdnou kapsou, stál jediný muž - André Le Nôtre. Bravurní zahradník, kvůli jehož umění riskovali i velcí muži velké věci.
Zámecké zahrady ve Versailles
Komplex ve Versailles zahrnuje také například královninu osadu, která oproti honosnému paláci vypadá nepatřičně.
Zámecké zahrady ve Versailles jsou stále skvěle udržovány a lákají mnoho turistů, jsou přístupné bez poplatku a otevřené celoročně, tak neváhejte a vyražte taky! Je třeba si dát pozor jen na dny festivalů a výstav, kdy by mohly být zahrady zavřeny nebo zpoplatněny.
V zahradách můžete mimo jiné nalézt na 400 soch, oranžerii nebo malý amfiteatr. V rozlehlejším zámeckém parku je pak panství Trianon (velké a malé), osada Marie Antoinetty, královnino divadlo a chrám lásky.
Vstup se pak platí pouze do vnitřích prostor zámku, kde si můžete prohlédnout nejen dechberoucí barokní interiér 17. století, ale také sbírku kočárů a přechodné výstavy.
Zdroje: versailles.fr, palaceversailles.org
