Alchymisté měli dva hlavní cíle, které vycházely ze zdokonalování hmoty. V nerostné říši se jednalo o výrobu zlata z podřadnějších kovů, a to za pomoci kamene mudrců a v organické říši šlo o dosažení dlouhověkosti. Vrcholem bylo dosažení nesmrtelnosti za pomoci elixíru mládí.
Hermes Trismegistos
Za zakladatele alchymie je považován řecký bůh Hermes Trismegistos, který své poznatky zapsal na takzvanou Smaragdovou desku. Egypťané Smaragdovou desku připisují bohu Thovtovi, který je pouhou alternativou k označení Herma, ale nemá co dělat s bohem stád Hermem. Těžko srozumitelný, mystický text desky tvoří filozofický základ hermetismu. V esoterických kruzích jsou zde znázorněné principy pokládány za zásadní výroky a pravdy.
Děsivá historie alchymie starověké Číny, o které si můžete přečíst níže.
Latinský text pochází z 12. a 13. století po Kristu a zakládá se zřejmě na starších řeckých a arabských textech ze 7. až 9. století po Kristu. Text Smaragdové desky se skládá z několika vět, přičemž nejčastěji je citována první věta: „To, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole“, což má znázornit spojení materiálního a duchovního světa, vztah mezi mikrokosmem a makrokosmem.
Evropa hledá rudou pralátku
Evropští alchymisté se zabývali hlavně přeměnou kovů a položili tak základy metalurgie. Dlouhá staletí se věřilo, že v nitru Země se rodí sedm kovů, které se postupně mění od olova až po ryzí zlato (těch dalších pět kovů je železo, cín, měď, rtuť a stříbro). V přírodě jde tyto kovy nalézt v čisté podobě nebo v rudách, alchymisté si vytyčili cíl přírodní procesy ve svých laboratořích urychlit a k tomu byl určen kámen mudrců, který měl být jistým katalyzátorem.
Při výrobě jeho substance bylo třeba projít tři fáze, při první hmota plně zčernala, při druhé zbělala a nakonec zčervenala. Kámen mudrců má být červený, jak jej známe z filmové série Harryho Pottera, platil jako základní činidlo při pokusech a kromě vytváření zlata též sloužil jako součást elixíru mládí. S největší pravděpodobností neměl tvar kamene jako takového, ale prášku. Jak si ale v té době vedla Čína, současné centrum alternativní medicíny?
Ve světě Harry Pottera byl kámen mudrců skutečnou komoditou.
Čína hledá v jedech nesmrtelný život
Čínská alchymie se oficiálně dokládá už do 2. století př. Kr., kdy fangshi (znalec tajemných metod) Li Shaojun poslal panovníkovi Wu popis s postupem na elixír nesmrtelnosti, který se stal později nejvyšším cílem čínské alchymie. První alchymistické pokusy však začaly již mnohem dříve - s dobou železnou, když lidstvo započalo tavit kovy. Jak ve své knize Kovárna a tyglík (The Forge and the Crucible) popisuje jeden z nejvýznamnějších religionistů 20. stol., Mircea Eliade, v čínské prehistorii existovala bratrstva kovářů, kteří považovali tavení v peci za rituál, který zajišťoval nesmrtelnost.
Jejich činnost navazovala na magické tradice šamanů. Byli účastni zakládání sídel a hospodářství symbolickým oráním a klučením (otevření ohněm) a pletím (otevření vodou). Velkou roli hrála královská archaická tradice posvátných kovových trojnožek. Kovářská bratrstva měla hluboký vliv na taoistické koncepce alchymie. Obětování peci se chápalo jako cesta k vyvolání přítomnosti transcendentních přítomností. V této souvislosti čínská alchymistická tradice věřila na prodloužení lidského života přeměnou prášku rumělky ve žluté zlato.
Související články
Přechod od bílé k červené a pak ke žluté je významnou paralelou k evropské alchymii. Taoistická alchymie se orientovala směrem k mysticismu a staré texty byly interpretovány jako alegorie. V knize Tajemství zlatého květu je dosaženo nesmrtelnosti proměnou do diamantového těla, alchymista se zaměřuje na srdce (pozemské a nebeské) a zahání stáří a smrt.
V pozdějších zkoumáních elixíru života ze 4. stol. n. l. od metalurgie ani alchymisté Číny neskončili. I na přípravu tekutiny, která měla člověka udržet při životě navždy, přimíchávali kovy dnes považované za toxické, jako jsou cinabarit, rtuť, olovo, síra a arzen. Těmito pokusy trvající až 500 let otrávili bezpočet lidí, kteří prahli po nekonečném životě. Ale čínským alchymistům se také připisují věci zdařilé, například počátek pyrotechniky a střelný prach.
