Píchnete vlajku do země a je vaše
Evropské kolonizační snahy vyznívají z dnešního pohledu poměrně bizarně. Ať už to byli Britové, Španělé, Nizozemci nebo Portugalci, všichni měli pocit, že objevená země je terra incognita, tedy země neznámá. A kdo dřív přijde, ten dřív mele. Kolonizátory nezajímalo, že na ní žijí lidé, od středoamerických indiánů s celými velmi vzdělanými civilizacemi (Mayové, Aztékové) po domorodá společenstva, jako byli Aboridžinci v Austrálii.
Jakkoliv to vypadá jako hloupě násilný princip, evidentně je uplatňovaný i ve 21. století Rusy na Ukrajině. Vyvěšení vlajky jako symbol dobytého a obsazeného území platí stále. K tomu, aby se „území pod vlajkou“ prohlásila za majetek dobyvatelské země, je jen krok. Ve středověku se něco takového předpokládalo tak nějak automaticky.
Austrálie byla velká britská kolonie, v níž se brutálním způsobem potlačovala práva domorodců. „Původní obyvatelé získali právoplatné občanství až v roce 1967. Mezi lety 1896 – 1989 bylo z rodin často smíšených párů odebráno asi 100 000 dětí a následně umístěno do internátních škol nebo pěstounských rodin,“ vysvětluje Jean Paul Demoule ve své knize Homo migrans.
Autrálie byla z pohledu Evropanů nejprve obří britskou věznicí. Kolonizace, podpořená pozdější zlatou horečkou, která zabírání nového kontinentu doprovázela, měla daleko k dodržování lidských práv či kulturních zvyklostí původních obyvatel. Pro mnohé z Evropanů se jednalo o „podlidi“, což se projevilo i v násilném přístupu.
Burnumův proslov
V úterý 26. ledna 1988, v den dvoustého výročí obsazení Austrálie Brity, zabral v koloniálním stylu domorodý australský aktivista Britské ostrovy a prohlásil je australským územím. Stejně tak, jako to před dvěma staletími udělali Britové. A vůči Angličanům, Skotům, Velšanům a dalším obyvatelům se navíc zachoval dost velkoryse.
Já, Burnum Burnum, šlechtic ze starobylé Austrálie, se jménem aboridžinského lidu ujímám vlády nad Anglií. Při její kolonizaci nechceme ublížit vám, původním obyvatelům Anglie. Přinášíme vám dobré mravy, kultivovanost a příležitost ke Koompartoo, novému začátku. Od nynějška se na vašich mincích a známkách budou objevovat tváře Aboridžinců, které budou označovat naši svrchovanost nad touto zemí. Pro ty inteligentnější z vás přinášíme složitý jazyk pitjantjatjara, naučíme vás, jak si vybudovat duchovní vztah k zemi a jak najít potravu v buši.
Nehodláme si vzít na památku hlavy dvou tisíc z vás, ani veřejně vystavovat kostru vaší královské Výsosti, jak jste to dělali vy s naší královnou Truganini po osmdesát let. Nemáme ani v úmyslu otrávit vaše napajedla, přidávat vám do mouky strychnin nebo vás seznamovat s vysoce toxickými látkami.
Vycházejíce z naší 50 000 let staré kultury si uvědomujeme potřebu uchovat bělošskou rasu, jež je historicky důležitá, ale možná budeme chtít experimentovat s měřením velikosti vašich lebek, abychom mohli posoudit vaši inteligenci. Slibujeme, že nebudeme sterilizovat vaše ženy, ani odebírat děti z vašich rodin. Ujišťujeme vás, že po příštích pět generací nebudete závislí na vládních dávkách, ale budete plně využívat výhod aboridžinské rovnoprávnosti.
Tady je tragický příběh australských domorodců.
Po uplynutí dvou set let uzavřeme smlouvu, která stvrdí obsazení území mírovou cestou, nikoli násilným podrobením. A konečně slavnostně slibujeme, že z Anglie neuděláme kamenolom a nebudeme vyvážet vaše cenné nerosty do staré Austrálie a že nikdy nepokácíme tři čtvrtiny vašich stromů, ale budeme podporovat iniciativu péče o Zemi, která sjednotí lidi, komunity, náboženství a národy ve společném, přínosném a mírovém úsilí.
Proslovem krásně ukázal, jak v minulosti, když objevili Austrálii, postupovali Britové s jejími obyvateli.
