Morongo Indian Reservation je místem nedaleko amerického města Palm Spring, kde je golfové hřiště, kasino, spousta kostelů různých křesťanských církví a na ulici Malki Road i muzeum. To letos pořádá slavnost pečení agáve, aby připomněli jednu z tradic původních obyvatel.
Indiáni (původně lidé patřící ke skupině kmenů Cahuilla) věděli, že jíst se dají i květy, a že ideální čas sklizně je mezi dubnem a srpnem. Jelikož se nejednalo o kočovníky, tak nejen, že sbírali volně rostlé agáve, ale aktivně se přičiňovali o jejich pěstování.
Květ napoví, kdy nastává sklizeň agáve
I když je na jihu USA a v Mexiku agáve spojována zejména s destilací tequily, místní indiáni věděli, že vnitřek rostliny, takzvané „srdce“, se dá jíst. Jasný signál naznačující, že rostlina je kaloricky nejbohatší, byl nepřehlédnutelný. Agáve vyhnala k nebi několik metrů vysoký stvol ozdobený sytě žlutými květy. „Je to také sezónní jídlo, jedna z prvních čerstvých potravin, která byla k dispozici domorodým obyvatelům Mohavské pouště,“ píše Sarah Lohman na serveru Atlas Obsura.
Podívejte se na tradiční způsob přípravy agave.
Znalost doby sklizně byla zásadní, stejně tak jako znalost úpravy. V poušti nikdy nebylo potravy nazbyt, a tak se tyto životně důležité informace předávaly z generace na generaci. Dnes, když je v indiánském území velký hotel a spa, kasino a řada benzínových pump, to vypadá, že není důležité znát dobu sklizně agáve. Pokud tyto znalosti zmizí, zmizí i kus amerického kulturního dědictví původních obyvatel. Proto Malki Museum (založeno 1964) každoročně pořádá veřejnosti otevřenou akci Agave Roast Native Food Tasting.
Pro sběr agave používali indiáni košíky z přírodních vláken.
Vykopejte si jámu
Agave deserti
Agave deserti
Agave deserti se nachází v pouštních oblastech jižní Kalifornie, Arizony a Baja California. Její až 6 m vysoké žluté květní stvoly jsou nápadné už z dálky. Rostlinu tvoří růžice dužnatých šedozelených listů dlouhých 20-70 cm a širokých 4,5-10 cm, které mají na okrajích a na koncích ostré trny. Kvete žlutými květy v době zralosti (20 až 40 let).
Základem přípravy agáve je dostatečně hluboká jáma, do které se vešlo až 100 „srdcí“. Jelikož dnes už se rostliny nepečou „ve velkém“ (není důvod, jídlo se kupuje v supermarketu), což znamená nejen menší jámu, ale i výrazně zkrácenou dobu přípravy. Nejprve se rozdělal velký oheň, následně se vykopala jáma, jež se vystlala aromatickými bylinami, agávovými listy a následně se kolem naskládaly okrájené (listů zbavené) vnitřní části rostliny. Vše se zasypalo hlínou a v žáru popela dusilo někdy i několik dnů. Po vytažení měly rostliny nahnědlou barvu a chutnaly po bylinách, které byly v jámě.
Část Američanů je přesvědčená, že znalosti původních národů o tom, kde rostou jaké jedlé rostliny, jak je upravit či kde najít vodu, se jednou budou hodit. Věří, že civilizace jako taková je odsouzena k zániku a mít dovednosti pomáhající přežít v divoké přírodě budou jednou k nezaplacení. Ovšem nemusíte mít zrovna apokalyptické vize. Znalosti domorodých národů se mohou hodit i při mnohem méně dramatických situacích.
Sklizeň je dřina
Nejtěžší práce není samotná příprava jídla, ale dobývání trnité rostliny ze země. Dnes se používají rýče, v minulosti musely stačit zašpičatělé klacky, přičemž samotné trny jsou křehké a při probodnutí kůže často zůstávaly v ráně.
