Podle Kurta Pollaka je Pien Čchiou historicky nejdůležitější dávnověký čínský lékař. Ve své knize Medicína dávných civilizací ho označuje za největšího čínského lékaře, „který se mohl podívat do skrytých lidských vnitřností lidského těla a tak rozeznávat nemoci“. Vynechme pro tuto chvíli jemu připisované zázraky a podívejme se na pět typů lidí, které podle něj nikdy neměli šanci na uzdravení.

1. Pyšní a svéhlavci, s nimiž není rozumná řeč

Už v dávnověké Číně byli lidé, kteří zemřeli jen proto, že jejich ego měla navrch. V češtině je pořekadlo, že pýcha předchází pád, ovšem z tohoto úhlu pohledu šlo o pád do náruče smrti.

2. Chamtivci, kteří při honbě za penězi zanedbávají své tělo

Ani tento typ lidí není dnes neznámý, naopak je možná mnohem rozšířenější. Starověká Čína byla převážně zemědělskou zemí. Rolník měl co dělat s tím, aby osázel rýžoviště, staral se o dobytek a zajistil topivo, na kterém se dalo vařit. Úředník podobné každodenní starosti neměl. A lokální vládcové hladové bučení vodních buvolů neslyšeli, ten bučel daleko od paláců. Honba za penězi je z hlediska zdraví mnohem rizikovější než každodenní dřina na poli. To ví každý, kdo trpí fyzickými či zdravotními problémy. Od extrémně častých bolestí zad z mnohahodinového sezení u počítače až po psychické vyhoření.

Zdroj: Youtube

3. Lidé, kteří se nechtějí zříci rozmařilého života

Nemusíte být bohatý, abyste žili nebezpečně rozmařile. Alkoholici a narkomani nepatří mezi extrémně majetnou skupinu obyvatel, byť se kokain objevil i české poslanecké sněmovně a podle kontaminace odpadních vod je čím dál běžnější. Jak drogy, tak alkohol se bez problémů dá označit za zbytnou rozmařilost, která zdraví rozhodně nepřispívá. Totéž platí o epidemii obezity, který bují mezi českou populací.

4. Nemocní v tak chatrném stavu, že už nejsou schopní pozřít lék

Dalo by se říct, že lidé v této fázi jsou jen pokročilé stádium předchozích skupin. Podcenili léčbu, honili se za penězi, byli natolik pyšní a nafoukaní, že si uměli poradit sami a žádného doktora nepotřebovali.

Související články

5. Ti, kteří více důvěřují fušerům a mastičkářům než lékařům

Á, vidím velký špatný,“ hulákala z obrazovky věštkyně Jolanda lidem, kteří se přiznali, že mají rakovinu. Podobných „předpovědí“ se můžete dočkat od pestré palety podvodníků, příživníků a „alternativních“ léčebných směrů. Lidé v nouzi jsou ochotni brát jako bernou minci hlášky astroložek, věřit potravinovým doplňkům víc než lékařským posudkům a věřit, že „nic“ v homeopatických roztocích zabírá. Od herců a zpěváků se lze dozvědět, že covid se v podstatě jen chřipka, a rakovina je volba, na kterou umřete prostě proto, že jste si tuhle cestu vybrali.

Bezesporu naprosto stejné skupiny lidí byly tehdy, jsou i dnes, a nejspíš ve všech civilizacích, které na světě existovaly. Lékaři tradiční čínské medicíny měli obrovský rozsah znalostí. A přesto lidé věřili fušerům a podvodníků. I Číňané měli svého „Hippokrata“ jménem Čang Čung-ting, který už kolem let 150 – 200 n. l. navrhoval výplach střev prováděný bambusovou hůlkou a distancoval se od magických léčebných praktik. „Jeho kniha Šang-chan-lun (kniha o horečce) zůstala celých 1 500 let klasickou knihou čínské medicíny o horečce,“ píše lékař Kurt Pollak v knize, která v češtině vyšla roku 1973. A jak se ukazuje i v jednadvacátém století, jsou skupiny lidí, které vyléčit nelze. To věděli už ve starověké Číně.

Související články