„Město Verona zapustilo kořeny a vyrostlo kolem jednoho z těchto meandrů před více než 2000 lety a přibližně v té době bylo nedaleko břehů do skromného hrobu položeno nemluvně. Do posmrtného života však neodešlo úplně samo. Vedle křehkých kůstek s tlapkami zastrčenými, jako by podřimoval, je kompletní kostra psa,“ píše Gemmy Tarlach na serveru Atlas Obscura. Jeho téměř románový sloh je úplně jiný než odborná studie, jež vyšla ve vědeckém magazínu PlosOne. Tak je hrob věcně a neromanticky označen jako B19 a zkoumán jako součást archeologických vykopávek z doby železné. Ani u nemluvněte, ani u psa, jenž byl podle kostí a zubů starý zhruba 18 měsíců a byl velikosti moderního zlatého retrívra, nebylo možno určit příčinu smrti.
Oběti nebo láska?
Pohřby zvířat společně s lidmi nejsou neznámé. V tomto případě jde o rozsáhlý výzkum, který zkoumal 161 pohřbených těl. Jen 16 z nich patřilo zvířatům. „Čtyři z nich jsou zvláště zajímavé, protože obsahují buď koně (Equus caballus) nebo psy (Canis lupus familiaris) – zvířata, která nehrála žádnou dietní roli,“ píše skupina šestnácti autorů ve své studii, přičemž narážejí na to, že některé kosti (nikoliv psí nebo koňské) mohly být součástí obětovaného jídla. Varují před přímočarými závěry, nicméně vzhledem k poloze lokality je jasné, že místní kultury byly ovlivněné zvyky římského impéria. V dalším z objevených hrobů, označeném B46 byla nalezena dospělá žena s úplnými nebo částečnými ostatky nejméně pěti koní, hospodářských zvířat a lebky psa. Hrob B154 zahrnoval dospělého muže a fragmentární pozůstatky koně.
„I když vědci upozorňují, že o hrobě je více otázek než odpovědí, uznávají, že to může být nejnovější důkaz jedinečné a hluboce starověké role psů jako lidských společníků.“
Gemmy Tarlach, Atlas obscura
Další dospělý muž byl pohřben v hrobě B102 s rozházenými kostmi štěněte. Pohřbívání zvířat společně s lidmi muselo být součástí kulturní tradice a zdá se, že přinejmenším jde o náznaky lásky a trvalého soužití lidí a psů.
Podívejte se na video ukazující, jak se pes měnil v průběhů milionů let.
Kosti prozrazují, co měl pes k jídlu
Výzkumníci udělali izotopovou analýzu psích kostí, která ukázala, že někteří byli krmeni masem a jiní hlavně sacharidy. Tedy o některé se pečovalo jako o přítele, zatímco jiní paběrkovali. Ostatně stejného systému využívají současní výrobci psích krmiv. Podle složení některých psích konzerv s lososem či velkým podílem svaloviny to vypadá, jako kdyby psi hodovali lépe než jejich lidští majitelé.
Máte doma psa?
Máte doma psa?
Aby se majitelé koček necítili ochuzeni, tak byl nalezen i společný hrob kočky a dítěte. Jenže k tomu došlo na Kypru a je to zcela jiný příběh. „Současným nejlepším kandidátem na prvního nejlepšího přítele je štěně, které žilo několik měsíců před více než 14 000 lety ve střední Evropě. Zvíře, známé jako Bonn Oberkasselský pes, bylo pohřbeno se dvěma dospělými,“ dodává Tarlach další souvislosti. Až pojedete do Verony a budete dumat nad láskyplným, byť dramatickým příběhem Romea a Julie, vzpomeňte si i na neznámé miminko a s ním pohřbeného pejska.
Bonn-Oberkasselský pes
Psí lebka
V roce 1914 objevili pracovníci kamenolomu na německém předměstí Oberkassel 14 000 let staré ostatky muže, ženy a psa. Zdá se, že lidé byli úmyslně pohřbeni se svým psím společníkem, což z hrobu udělalo jeden z prvních známých příkladů domestikace psů. Vyšetření psích kostí ukazuje, že štěně velmi onemocnělo a pravděpodobně se mu dostalo péče, což naznačuje, že citové pouto mezi psy a lidmi sahá až do paleolitické éry.
Zdroj: Atlas Obscura, PlosOne, Science.org, Smithsonian Magazine,
