Ačkoliv přibývá cestovatelů, kteří se vydávají do světa úplně sami, setkáte se nejspíš ve svém okolí se spoustou nechápavých dotazů a názorů, když se na nějakou sólo cestu rozhodnete jet i vy. Některé poznámky se dokonce budou objevovat tak často, že jich budete mít brzy až po krk. Podělím se s vámi o pět nejčastějších věcí, které jako sólo cestovatelka nerada slýchám.
„Myslím, že bys neměla jezdit sama.“
Tuhle poznámku si určitě častěji vyslechnou dívky. Česká společnost si ještě na trend sólo cestování úplně nezvykla a pro mnoho lidí bývá nepochopitelné, jak může křehká dívka zvládnout cestovat v cizích krajích úplně bez pomoci. Někdy po této větě následuje dokonce také: „A nechceš si najít přítele, který by cestoval s tebou?” Ne, děkujeme, my umíme cestovat i bez kluků.
Nepředstavujte si hned žádné hororové scénáře – sólo cestovatelé se většinou seznámí mnohem rychleji a s mnohem více lidmi než ti, co mají s sebou parťáka. Sólo cestování málokdy znamená, že budete pořád úplně sami.
„V dnešní době je všude tak nebezpečno.“
Aha a vy jste zřejmě všude byli, že máte o světě takový přehled, že? Pokud si představujete, že se vás všichni budou snažit zabít, jakmile jen vstoupíte za hranice naší země, mám pro vás jednu radu: přestaňte se dívat na zprávy.
To, že v televizi vidíte víc špatných věcí než dobrých, vůbec neznamená, že celý svět je hrozný. Samozřejmě, že se občas dějí smutné věci. Můžete zemřít při zemětřesení, může vás zabít opilý řidič anebo na vás třeba může spadnout střecha… Je to pouze o tom být ve špatnou dobu na špatném místě. Rozhodně si nenechte namluvit, že je nebezpečné cestovat. Na spoustě míst je dokonce bezpečněji než ve vaší rodné zemi.
„A to se nebojíš?“
Samozřejmě, že všichni máme někdy trochu strach. Je úplně přirozené být před velkou cestou nervózní a ještě víc, pokud jedete někam poprvé sami. Ten strach je ale většinou vzrušením potlačen do ústraní a také mizí v momentě, kdy vystoupíme z letadla a naše dobrodružství může začít. Ne nadarmo se navíc říká, že věci, které nás v životě děsí nejvíc, jsou nakonec těmi nejlepšími.
„Ty se máš! Kéž bych mohl udělat to samé.“
A co vám brání? Práce na plný úvazek, která vám neumožňuje cestovat? Já z té mé odešla. Nemáte dostatek peněz? Přestaňte utrácet za drinky, kavárny a oblečení a začněte šetřit. Že nemůžete jen tak všeho nechat? Nikdo přece netvrdí, že se nevrátíte. Nebo snad nemůžete nikam jet, protože máte děti? Vím o lidech, kteří cestují s dětmi (i když tomu už se samozřejmě nedá říkat sólo cestování). Pravda je taková, že pro lidi je daleko jednodušší vymýšlet si výmluvy, proč si nemohou plnit sny než zkusit vystoupit ze své komfortní zóny.
Je pochopitelné, že (sólo) cestování není pro každého. Ale neříkejte nám prosím, že „se máme“. Nespadlo nám to jen tak do klína, ale pravděpodobně jsme kvůli tomu něco obětovali a hodně pro to udělali. A vy můžete také – už jenom to, že jste se narodili s českým nebo slovenským pasem, vám dává obrovskou výhodu oproti velké části světa.
„Cestování je hrozně drahé, obzvlášť pro sólo cestovatele.“
Cestování je tak drahé, jak si ho uděláte. Batůžkáři cestující delší dobu dávají přednost hostelům, nepohodlným autobusům a levnému jídlu před luxusními resorty. Když jste sami, můžete navíc kdykoliv využít Couchsurfing, dobrovolničit výměnou za ubytování nebo dokonce na cestách pracovat, aniž byste tím omezovali své spolucestovatele. Není také pravda, že sólo cestovatelé si za všechno připlatí. Ve dvou a více lidech si sice můžete rozdělit některé náklady, ale třeba postel v hostelu pro jednoho často vyjde levněji než sdílet pokoj ve dvou lidech.
A jaké věci neradi slyšíte od svých známých vy?
Michaela Ordošová
Míša je pořádkumilovný introvert, který podezřele často opouští svoji komfortní zónu. Například studiem a prací v Londýně, procestováním východní a jihovýchodní Asie na vlastní pěst nebo povídáním o sólo cestování na svém Youtube kanále. Její cesty můžete sledovat také na Instagramu.