Největším a zároveň hlavním městem Gruzie je Tbilisi, které je zároveň vstupní branou velké části cestovatelů, kteří do této země cestují (alternativní možností jsou města Kutaisi a Batumi).
Tbilisi
Více než milionová metropole nabízí spoustu míst, která stojí za návštěvu. Město se nachází na řece Kura a je obklopeno krásnými horami, které neodmyslitelně patří k jeho panoramatu. Ve městě se nachází velké množství kulturních, technických či náboženských památek a muzeí. Když už jsem zmínil náboženské památky, Gruzínci se označují za nejstarší křesťanský národ na světě a více než 80 % z nich se hlásí k pravoslaví. Není se tedy čemu divit, že se náboženské stavby řadí mezi hlavní dominanty města.
Patří mezi ně například Katedrála Svaté Trojice, která je třetí největší pravoslavnou katedrálou na světě. Její stavba byla dokončena v roce 2004 a rozprostírá se na vyvýšenině na levém břehu řeky Kury. Skutečnost, že stavba byla dokončena poměrně nedávno reflektuje velmi důležitou roli víry mezi Gruzínci. Další důležitou katedrálou je katedrála Sioni ze 6. století. či kostel Metechi, z 12. století, který byl vybudován na skále nad řekou nedaleko starého města.
Cestou na Kazbek
Historická část města je charakteristická svými úzkými uličkami a kočičími hlavami. Za návštěvu stojí také oblast kolem zastávky metra Marjanishvili, kde se nachází krásné staré domy, s dřevěnými balkóny, kavárnami, restauracemi či alternativním kulturním centrem a klubem Fabrika, který je výchozím bodem pro spousty mladých cestovatelů z Evropy a ideálním místem pro digitální nomády.
Vzpomínkou na komunistický režim je kromě velkého množství panelové zástavby jedna z dalších dominant Tbilisi - tzv. „Kartlis deda”, aneb „matka Gruzie”, což je 20metrová socha z roku 1958, která symbolizuje národní charakter Gruzínců. V jedné ruce drží kalich vína a v druhé meč. O sovětských dobách v Gruzii se můžete více dozvědět v Muzeu sovětské okupace, ve kterém pochopíte, proč většina Gruzínců svého ruského souseda nevnímá zcela pozitivně a také, proč v Tbilisi vlaje více vlajek Evropské unii než v samotných členských státech EU.
Většina gruzínské populace si přeje prozápadní a proevropské směřování země a v roce 2023 získala Gruzie kandidátský status na členství v EU. Pomyslným srdcem města je Liberty square (Náměstí svobody), které dříve neslo Leninovo jméno. V okolí Liberty square se nachází spousta restaurací, které nabízejí místní skvělé víno či výbornou kuchyni. Nutno dodat, že gruzínská kuchyně je velmi regionální a v každém regionu můžete vyzkoušet něco jiného. Mezi nejznámější pokrmy patří chlebová placka s vajíčkem chačapuri, knedlíčky chinkali, různá masitá jídla jako např. maso na špízu zvané mcvadi či Abchazura, což jsou pikantní masové kuličky s granátovým jablkem, cibulí, česnekem a dalším kořením, obalené v tuku z kravské bránice. V gruzínské kuchyni se typicky využívají granátová jablka, vlašské ořechy, česnek, koriandr, a různé další přísady. Velmi dobré jsou také místní sýry sulguni, čečili, karkunili anebo guda.
Adžárie
Adžárie je autonomní gruzínská republika ležící na Černém moři. Nejznámějším a největším městem v této oblasti je Batumi, které v posledních letech prožívá turistický a investiční boom. V současné době žije v Batumi mnoho cizinců, především pak Rusů, kteří do Gruzie utekli před mobilizací v roce 2022, ale žijí zde také Ukrajinci, Řekové, Arméni či Turci. Je také velmi časté, že vás v kavárně rovnou osloví v ruštině a celé menu bude v azbuce.
Ve městě s příjemnou přímořskou atmosférou se mísí stará i moderní zástavba v podobě několika mrakodrapů. Kromě pláží si zde můžete užívat městské bulváry, parky, rybářské trhy či noční život. Za návštěvu pak také stojí místní synagoga postavená na začátku 20. století, 80 metrů vysoké ruské kolo, či batumská mešita z roku 1866. Mešita se ve městě nenachází náhodou. Adžárie byla přibližně 200 let ovládaná Otomanskou říší a během tohoto období většina Gruzínců v Adžárii konvertovala k islámu, což do značné míry ovlivnilo nejen místní kulturu, ale také kuchyni, která je velmi specifická.
Zatímco v Batumi dnes muslimové tvoří přibližně 35% obyvatelstva, v municipalitě Khulo, která leží v horách na východ od Batumi můžete narazit na čistě muslimské vesnice. V každé z nich pak můžete vidět krásné, staré dřevěné mešity s velmi zdobným interiérem. Vláda s gruzínskou pravoslavnou církví staví v této oblasti kostely, avšak ty navštěvují spíše Gruzínci z jiných regionů. Jedna z nejhezčích mešit v oblasti se nachází ve vesnici Ghorjomi.
Kostel svaté Trojice na Gergeti
Spousta vesnic v této horské oblasti je obydlena pouze v letním období, kdy adžarští pastevci pasou v horách krávy a z jejich mléka pak vyrábí různé mléčné výrobky jako sýry, kterými se snaží předzásobit na zimní období, kdy se stáhnou zpět do údolí. Za účelem pastvy a také rekreace jsou v horách dřevěné, polorozpadlé chaty, které však mají své romantické kouzlo. Zajímavým místem, které stojí za navštívení je jednoznačně závěsná lanovka ve městě Khulo, která je dlouhá téměř dva kilometry.
Lanovka spojuje Khulo s vesnicí Tago, která se rozprostírá na protějším kopci. Kapacita lanovky je přibližně 8 lidí, a však se vám stejně jako nám může “poštěstit”, že vás pojede v této lanovce 14. Propast pod lanovkou je několik desítek metrů hluboko, takže vám nezbývá nic jiného než doufat, že lanovka ještě ze sovětské éry něco vydrží. Podle místních se jedná o nejdelší závěsnou lanovku, tedy lanovku bez podpůrných sloupů v Evropě. V zimním období v Adžárii fungují také lyžařské resorty jako např. Goderdzi ski resort, ke kterému však vede krkolomná cesta. V letním období je tato oblast velmi špatně dostupná a bez terénního auta je doprava téměř nemožná. Gruzie trpí nejen nekvalitním plánováním dopravních komunikací, ale v posledních letech jsou v horských oblastech stále častější sesuvy půdy, které navíc umocňuje klimatická změna.
Mccheta-Mtianetie
Pro milovníky hor je velmi přívětivý region, který se nachází na severu Gruzie – Mccheta-Mtianetie. V této oblasti se nachází také legendární hora, respektive vyhaslá sopka Kazbek. Na Kazbek se můžete vydat z vesničky Stepantsminda, nad kterou se tyčí kostel Svaté trojice na Gergeti, který je jedním z nejznámějších, nejpůsobivějších a pravděpodobně také nejvíce zveřejňovaných míst na sociálních sítích v rámci Gruzie. Samotný kostel se nachází ve výšce 2170 metrů nad mořem a byl vybudován ve 14. století.
Za hezkého počasí jsou výhledy po okolí opravdu famózní a pokud máte dostatečné vybavení a čas, můžete se vydat na samotný vrchol Kazbegu. Nezapomeňte však na dostatečnou aklimatizaci, v takovém případě počítejte s několikadenním výstupem. Pokud máte nedostatečné vybavení, můžete se vydat alespoň na ledovec Gergeti, který se nachází v přibližně 3300 metrech nad mořem. Nutno také dodat, že tento region se nachází na hranicích s Ruskem a jeho severní část od roku 2008 de facto okupuje Rusko. Tato separatistická oblast se nazývá Jižní Osetie.
Marek Bednarz
Marek Bednarz
Jmenuji se Marek Bednarz, jsem absolventem Mezinárodních teritoriálních studií na MENDELU v Brně a v současné době pracuji v neziskové organizaci zaměřující se na rozvojové země a humanitární práci. Rád cestuju především do turisticky nepříliš vytížených zemí, kde pozoruju kulturní či náboženské zvyky, přírodu a dávám se s lidmi do řeči. Mám rád hory, ať už prázdné nebo navštěvované a historii spjatou s dobýváním jejich vrcholů či obecně příběhy lidí žijících v horách. Zajímám se také o německy mluvící země, rozdíly mezi jednotlivými regiony, dialekty, architekturou apod. Mezi zajímavé destinace které jsem navštívil patří Ghana, Gruzie, Jordánsko, Izrael, Bosna a Hercegovina, Kosovo či Albánie.
Region Mccheta-Mtianetie je velmi hornatý a stále více se zde rozvíjí horský turismus. V turistických centrech jako je právě Stepancminda můžete narazit na baťůžkáře z různých koutů Evropy, jiné oblasti jsou však velmi řídce osídleny a lidí, kteří zde žijí trvale je stále méně. Tradiční pastevectví a zemědělství již mladou generaci neláká a mnozí se stěhují do velkých měst či do ciziny. Nutno dodat, že na místní demografii se podepsala také sovětská éra, kdy spousta horských vesnic a osad byla vysídlena. Turismus je proto jedním z velmi důležitých zdrojů obživy pro místní obyvatelstvo a zachování tradičního způsobu života.
Na východě tohoto regionu se nachází národní park Pshav-Khevsureti, ve kterém žijí medvědi, vlci, rysi, koza bezoárová, a dokonce levhart skvrnitý. Kromě divoké přírody a nádherných hor lze zde objevovat také starobylé vesnice jako např. Shatili se svými typickými kamennými budovami, která dříve fungovala jako pevnost a chránila tak severní hranici. Závěrem bych chtěl dodat, že Gruzie patří mezi prioritní země České rozvojové spolupráce, a tak se i Česká republika a české neziskové organizace podílejí na rozvoji této země v rámci rozvoje turismu, odpadového hospodářství, rozvoje národních parků, zdravotnictví, sociálních služeb či rozvoji národních parků.
