Tropická oblast Raja Ampat mě velmi lákala, protože splňovala veškeré mé „nenáročné“ představy o blížící se dovolené (což měly být zároveň líbánky), a to: panenská příroda a specifická krajina, žádná civilizace, žádní lidé. Dovča u vody, pestrost života nad hladinou i pod ní. Čím jsem starší, tím jsem krapet větší cvok, ale říkal jsem si, že horských oblastí už bylo dost, že je čas na změnu a že civilizace se přeceňuje... Chci se někdy podívat do Papui!
Do ráje vede vždy krkolomná cesta
Bál jsem se jediného - jestli přežiju cestu. Protože to znamenalo letět z Prahy do Istanbulu, dále do Jakarty, poté do města Sorong na Papui, následně nás čekala cesta trajektem do výchozí „vísky“ Waisai na Raja Ampat (tento důležitý trajekt jezdí každý den v 9 ráno a ve 2 odpoledne), a posledním krokem bylo ještě rychle doplout do našeho prvního ubytování, a to na vzdálený ostrov Piaynemo. Řeknu vám, nemám sílu počítat, jak dlouho to trvalo. Za to vám však můžu říct, že pětihodinové zpoždění, co jsme nabrali (let nepřistál kvůli počasí v Sorong, ale na jiném ostrově) a taky „ona událost,“ která se cestou přihodila, a o které vám hodlám za vteřinku povědět, v nás vzbudili pocit jako by to trvalo dva dny v kuse bez sebemenší zastávky. Uff.
Loď skákala po vlnách jako toreador na býčím rodeu. Manželka se modlila. Přes stříkající vodu a déšť nebyla vidět ani sama tma.
Jan Klíma
Ale vše se zdálo OK. Když jsme vyplouvali z Waisai na ostrov Piaynemo, měli jsme úsměv na tváři. Optimistická otupělost se nás držela i napříč „právě-jsem-spal-v-letadle" únavě, která stála i za našimi „blackouty.“ Ale to se rychle změnilo. Zničehonic se nebe zatáhlo a moře začalo bouřit. A protože jsme odjížděli z Waisai později než jsme plánovali, tak nastala zároveň tma - a to mi věřte, že na Papui je 100% tma, žádné světelné znečištění.
Ocitli jsme se tak v situaci, kdy jsme na dřevěném člunu (běžná bárka s motorem, tj. bez madel a stříšky), bez sil a energie, čelili divokému živlu odevzdáni do rukou neznámého postaršího domorodce. Motor pracoval na plné „gule." Loď skákala po vlnách jako toreador na býčím rodeu. Manželka se modlila. Přes stříkající vodu a déšť nebyla vidět ani sama tma. Cesta se tak protáhla z plánovaných zhruba 2,5 hodiny na téměř 5 hodiny. Možná to nyní tak nezní, ale bylo to poprvé, kdy jsme se při cestování opravdu báli. Na druhou stranu, když na to nyní zpětně z tepla domova vzpomínám, byl to cool „survivor zážitek.“
Ale video a fotky poví více jak tisíc slov, tak mrkněte na naše video níže (uff, stříhat to byl očistec)! Já jsem si jistý už teď, že se sem za pár let vrátím (pokud hypotéka dovolí):
Střípek ráje
Jakmile jsme dorazili k našemu „homestay" na Piaynemo, dostali jsme čerstvou rybu a úžasně se o nás postarali. Zjistili jsme, že ostatní z tamější rodiny by si v daném počasí rozhodně na cestu netroufli. Zdejší „pantáta“ (kterého jsme si, mimochodem, posléze zamilovali - velmi autentický zástupce tamních domorodců), který nás na člunu vezl, byl však stará škola a nebál se ničeho. Proto tento příběh na úvod vyprávím, neboť je třeba počítat s tím, že na Papui se podobné příběhy mohou klidně odehrát. Občas je to totiž tak trochu „drsný ráj.“
Civilizaci tu prakticky - bohudík - nenajdete. Jak už jsem naznačil výše, bydlí se zde na ostrůvcích v takzvaných „homestays,“ tedy u místních domorodých obyvatel, kteří v 90 % případů neumí ani slovo anglicky. Ti vás ubytují v jednom ze svých bungalovů a servírují vám zpravidla čtyři jídla denně. Sice tak můžete dostat nějakou podivnost k jídlu, ale není to časté. Většinou jsou to skutečné pochoutky! Zvlášť v případě, kdy se jedná o čerstvě vylovenou rybu z moře. Nejsou tu žádné silnice, obchody, splachovací záchod či teplá voda. Elektřina už tu dneska sice existuje, ale jen na pár hodin denně, a to v nočním čase, kdy běží generátor. No a na wi-fi rovnou zapomeňte! Jediným spojením s „okolním světem" jsou jakžtakž funkční data, ale pouze na méně odlehlých místech, a jen pokud máte simku speciálně pro tuhle oblast.
Oblast Raja Ampat je proslulá unikátní pestrostí života, a to jak nad vodou, tak pod ní. Drží zde dokonce celosvětový rekord, kdy na jediný ponor bylo potápěčem zpozorováno 374 druhů ryb.
Jan Klíma
Oblast Raja Ampat je proslulá unikátní pestrostí života, a to jak nad vodou (např. slavní ptáci Birds of Paradise), tak - a to zejména - pod ní. Drží zde dokonce celosvětový rekord, kdy na jediný ponor bylo potápěčem zpozorováno 374 druhů ryb. Ve vodě potkáte hejna ryb natolik hustá, že jimi ani nepronikne světlo. Zkrátka něco neskutečného.
Navíc je tu teplota vody téměř shodná s teplotou vzduchu, což je ideální pro koupání a vlastně jakékoliv vodní radovánky. Jediné, s čím tak člověk občas zápasí, je opravdu extrémní vlhkost vzduchu! Ta vás potrápí zejména v případě, kdy se budete škrábat džunglí někam na vyhlídku, což bylo v našem případě poměrně časté.
Strávili jsme zde celkem dva naprosto božské týdny. Navštívili jsme zmíněný ostrov Piaynemo, kde jsou jedny z nejkrásnějších vyhlídek v celém Raja Ampat (je to takový menší Wayag, což je tu ještě slavnější „kolega“), užívali si slunce a objevovali krásy tropické přírody. Poté jsme se vydali na nedaleký mini-ostrůvek Rufas Island, který ve svém středu ukrývá překrásnou lagunu - neskutečně malebné místo.
Potom jsme se vydali na známý ostrov Cape Kri, který je oblíbený zejména mezi potápěči. Taky jsme se krátce podívali i na ostrovy, jako jsou Batanta nebo Arborek. Další štací byl homestay mezi mangrovníky v zátoce Besser, avšak ani zátoky Gam a Kabui a průliv Kabui nám nezůstaly ukryty stejně jako například netopýří jeskyně nad vodou. No a na závěr jsme strávili dva dny ve Waisai, kdy jsme podnikli výlet za známou řekou v džungli, tzv. Blue River (Modrá řeka).
Slabina ráje
Na co si dát pozor? Raja Ampat je jedna z těch nejdražších oblastí Indonésie. Přestože „booknutí" homestay pro dva lidi, které zahrnuje komplet jídlo pro oba, stojí třeba „jen“ 1 000,- Kč na den, tak velmi finančně nákladná je přeprava lodí. Naše úvodní plavba z Waisai na výchozí ostrov Piaynemo stála například 2 800 000,- IDR (Indonéská rupie), což je téměř 4 200,- Kč (cena za loďku, nikoliv za osobu). Celodenní výlety tu mohou stát i 6 000 000,- IDR za loďku (vzdálený Wayag dokonce i třeba 13 000 000,- IDR za loďku!). Takže pokud byste tu plánovali podobně aktivní žití jako my, tak je třeba mít velkou částku v hotovosti s sebou. A jelikož tamější bankomaty na letišti, kde si budete peníze vybírat, umožňují maximální výběr (tuším) 2 500 000,- IDR, tak pak počítejte i s tím, že nějakou tu chvíli u bankomatu strávíte... Že pak pojedete s „báglem plným peněz,“ je zřejmé, takže to chce trošku obezřetnost a počítat s tím předem.
Jan Klíma
Ahoj! Jsem fotograf a cestovatel s vášní pro psaní. Můj příběh začal s první zrcadlovkou - víte, neměl jsem žádný zvláštní důvod si ji koupit. Jen jsem chtěl novou hračku - jsem prostě chlap! Ale fotografování mě chytlo natolik, že jsem k tomuto „marnotratnému cvakání“ přidal i cestování. Nakonec jsem objevil, jako třešničku na dortu, kouzlo noční oblohy, tedy astrofotografii. A to všechno mě přivedlo až sem...
