Paul Wilson, novozélandský fotograf, který se převážně soustředí na zachycení krásy noční oblohy, ví, kde a jak pozorovat nebesa plná hvězd. Pomáhá mu v tom i jeho domovina. Nový Zéland totiž patří k zemím, které přijaly zákon o redukci světelného znečištění. Jak známo, pro Novozélanďany je ochrana přírody stejně automatická jako dýchání, a tak si chrání i krásu oblohy. Díky tomuto uvědomělému přístupu se také lidé žijící v okolí měst mohou těšit z tmavé oblohy obsypané hvězdami.
Jakmile lampa zhasne, chladné hvězdy vstupují do okenního rámu.
Nacume Sóseki
Přestože se mnohdy v literatuře a hudbě používá hvězdná obloha jako předobraz něčeho přenádherného, dechberoucího, nepopsatelného a nadzemského (což skutečně je), pohled na oblohu (z mého okna u olomouckých parků) mě nutí se ptát: je tomu tak stále do dnešních dní? Kvůli světelnému závoji přítomnému na skoro celém území Evropy, je náš výhled na oblohu omezen a možná nás to nechává zbytečně tápat nad tím, co chtěl japonský spisovatel Nacume Sóseki vlastně říci, když popisoval, jak světla hvězd vstupují do okenního rámu. Možná proto se někteří snažili výhled na neposkvrněnou noční oblohu zapsat také na Seznam světového dědictví UNESCO, ačkoliv neúspěšně.
Protože lidé si začali ztrátu zářivého nočního nebe uvědomovat, od počátku tisíciletí existuje pojem ,,hvězdný turismus" a ochrana před světelným smogem se stala skutečnou. Kam tedy vyrazit za hvězdami posázeným nebem? V Evropě existuje už jen pár míst neposkvrněných jakýmkoliv osvětlením a na území České republiky, která se pyšní čestným místem v samotném srdci Evropy, již žádné. Dokonce ani v našich horách, chcete-li přece jen najít nejlepší spot v ČR, vyrazte na jihozápad Čech - na Šumavu. Nejblíže, kam můžeme vyrazit za relativně čistým nebem jsou rakouské Alpy, kde dle měření profesora Fabia Falchiho z roku 2016 může světelné znečištění klesnout i na 0,181-0,188 mCd/m2. Pro lepší představu (jestli vám to pomůže) 1 Cd (kandela) by měla přibližně odpovídat světlu jedné svíčky a ve velkých městech, jako jsou skoro všechna hlavní města evropských zemí, světelné znečištění přesahuje až 7 mCd/m2. To znamená, že ačkoliv bychom mohli na obloze vidět až 3 000 hvězd, ve městech se jich k nám dostane sotva pár stovek.
Ještě tmavší než Alpy je pak území nejvýchodnějších zemí kontinentu, které ze zřejmých důvodů nebudeme uvádět jako turistické lokality. Obzvlášť pak, když nejtemnějšími evropskými místy na mapě profesora Falchiho jsou na Islandu a Skandinávském poloostrově, které nabízejí bezpečnější noční podívanou. Nízkou míru znečištění můžete taky nalézt na území Litvy, Lotyšska a Estonska a pokud byste radši vyrazili do teplejších krajin, pak si nejlépe stojí Španělsko, Rumunsko, Albánie, Turecko a Bosna a Hercegovina. Kvůli hustému osídlení si stojí ze všech světadílů Evropa pochopitelně nejhůře, chcete-li si udělat výlet mimo světadíl, nemůžete se tedy splést, pokud tedy nezamíříte na východní pobřeží USA.
Zdroje: cires.colorado.edu, poemanalysis.com, unesco.org
