Sokolnictví, umění lovu po boku dravých ptáků, má dlouholetou tradici v lidských dějinách. V minulosti to bylo řemeslo natolik potřebné a rozsáhlé, že se rozšířilo do všemožných koutů světa. Když pak bylo roku 2010 přidáno na Seznam kulturního dědictví UNESCO, vztahovalo se nejen ke státům Evropy, ale například i k Jižní Koreji, Kataru nebo právě Kazachstánu. Každá země má samozřejmě své osobité tradice a rysy a i volba dravce se odlišuje.

V Kazachstánu a celkově střední Asii (Mongolsko, Kyrgyzstán...) je nejběžnější volbou orel skalní (Aquila chrysaetos), který měl i symbolický význam mocného vládce oblohy. Práce s dravci se také stala styčným bodem mezi národy Hedvábné stezky. Darování právě loveckých ptáků patřilo k diplomacii a dobrým vztahům. Dnes není sokolnictví součást běžného života a ve světě najdete pouze pár společenství, která lov stále využívají jako způsob obživy. Sokolnictví nyní lidem slouží k relaxaci, ke spojení s přírodou i předky a nebo pro pobavení. Pro kazašskou, mongolskou a kyrgyzskou tradici se hojně využívají také koně. Lovci vypouštějí dravce ze sedla a většinou také za jízdy, což celý proces maličko komplikuje.

Orel skalní své oběti vyhlíží z výšky i 30 - 100 m a může dosahovat až rychlosti 300 km/h při následném střemhlavém pádu k zacílené kořisti. Ostřílený krotitel dravců Jiří Hrotek v rozhovoru pro Deník uvádí, že péče a výchova orla není jednoduchá. Výcvik může zabrat až 5 let a většinou ho provádí pouze jeden lovec. Toto období slouží kromě výcviku také k vytvoření pouta mezi lovcem a jeho dravcem. „Samostatnou kapitolou jsou orli, vše jim trvá dlouho. Než jsem před lidmi začal létat s orlem mořským, uplynulo šest let. Jsou líní, bylo riziko, že si sedne na větev a zablokuje celý program," potvrzuje v rozhovoru Hrotek.

Zdoje: unesco.org, visitworldheritage.com, kdelovit.cz

Související články