Už od starověkých říší Egypta i Říma je levandule hojně opěvována pro své léčebné a relaxační účinky. Byla jednou z prvních lázeňsky používaných rostlin a i její jméno pochází z latinského „lavare" neboli „koupat se". Levandulová pole se výrazně zapsala také do krajiny francouzského regionu Provence, který neevokuje nic než klid, pohodu a příjemnou letní romantiku. Tento trend se dokonce pozvolna rozšířil až na naše území. Třeba na Moravě si farmáři vytvořili vlastní Provence. Přestože pro širokou veřejnost levandule představuje právě tyto symboly klidu a harmonie, své jméno v historii propůjčila i aktivitám připomínajícím hon na čarodějnice.
Levandulové hony probíhající v USA během minulého století označují diskriminaci lidí s jinou než v té době „standardní" heterosexuální orientací. Od konce 40. až po 60. léta americká vláda v čele se senátorem Josephem McCarthym aktivně bojovala za odstranění všech queer zaměstnanců ze svých úřadů. V době, kdy se naše země řítila do náruče nového teroru, plně demokratické Spojené státy na tom nejsou o moc lépe. Zahájily politiku parkové policie, která z ulic měla vyhnat „sexuální perverzi". V roce 1953 vešlo v platnost nařízení, ve kterém jsou všichni queer jedinci označeni za hrozbu. Uvádí se, že přímý nepříznivý dopad nařízení se projevil na 5 000 až 10 000 LGBTQ+ životech, přičemž výpověď z práce byla prvním z přímých důsledků. David K. Johnson, který v roce 2004 termín zpopularizoval, ve své knize uvádí, že bylo bezpočet případů sebevražd i jiného násilí. V dnešní době mladí protestují proti lokálním zákonům některých států, které zakazují například o homosexualitě vůbec mluvit.
Co má ale celý proces společného s levandulemi? Pro odpověď musíme opět do kolébky civilizace k samotné Sapfó, která ve své básni uvádí: „Zapomínáš, ó družko má, jak byl krásný a radostný život náš. Věnci četnými z fialek, z vonných růží a šalvějí zdobívala sis u mne své kadeře; hojné vínky jsi splétala z květů na jaře rozkvetlých, těmi sis měkkou šíji věnčila." (přeložila Ferdinand Stiebitz) Na počátku 20. století se básně chytily queer ženy v Paříži (Paris Lesbos, jak si říkají), fialky přijaly za svůj symbol a hrdě se zdobily drobnými kvítky. Hlavní představitelkou první vlny fialkových leseb se stala Renée Vivien, britská básnířka, která vnímala fialovou barvu jako symbol její první tak trochu fialové lásky k Violet Shillito (violet = fialová).
Související články
Když se fialková kultura dostala na americký kontinent, svou podstatu pozměnila - stala se módním hitem! Ačkoliv si vychutnala svůj okamžik slávy, jako dekorace bez významu si na výsluní neužívala dlouho a po období fialkového ticha upadla v zapomnění. Americká LGBTQ+ společnost později symbol fialové květiny přijala zpět, ačkoliv si ponechala víceméně pouze barvu, která se ve 13. století po zásahu papeže stala také barvou smrti a něčeho „odlišného". Když pak začal homofobní teror státních zaměstnanců, jméno už vycházelo pouze z fialové barvy a jednoho z mála známých symbolů nějaké queer skupiny. A tak se stalo, že květina spojovaná s relaxací, spánkem a čistotou, byla poskvrněna homofobními aktivitami politických vůdců.
