Už jste někdy otáčeli květinu, aby se při své cestě za slunečními paprsky příliš nevychylovala na jednu stranu? U palmy Socratea exorrhiza z Latinské Ameriky by to bylo marné, ke slunci si umí dojít sama.
Sokratea obecná, jak je známá u nás, nese ještě jedno jméno, mnohem známější, „The Walking Palm" (chodící palma).
Enti Jižní Ameriky
Traduje se, že tento jihoamerický druh palmy se dokáže přemístit za slunečními paprsky nebo od hrozby pryč. Někteří nadšenci dokonce vypráví, že se dokáže přemístit až 2-3 cm za den nebo 20 m za rok. Toto tvrzení vychází z neuvěřitelného kořenového systému rostliny, který je dodnes předmětem bádání mnoha vědců. Palma se totiž nevětví až v zemině, ale už přibližně metr nad zemí. Kořeny tak vytvářejí jakousi pyramidu z chapadel, které pravděpodobně evokují pohyb. Z příběhu, jenž započal v zápiscích vědců a byl zpopularizován jihoamerickými průvodci, je však pravděpodobně pravda pouze to, že část kořenů může odumřít, aniž by to palmu poznamenalo. Ačkoliv vědci stále hledají stoprocentní jistotu.
Enti
Stromovous je nejznámějším zástupcem Entů
Ačkoliv se může zdát, že Enti - bytosti podobající se stromům - jsou v lidské tradici již od nepaměti, není tomu tak. Jejich zrod proběhl v hlavě jednoho z nejikoničtějších fantasy spisovatelů všech dob - Johna Ronalda Reuela Tolkiena. Jako jedni z bytostí Středozemě se vyskytují v díle Hobit a Pán Prstenů, které položily základy modernímu fantasy žánru. Traduje se, že byl Tolkien zklamán Shakespearovou hrou Macbeth, ve které je hlavnímu hrdinovi předurčena bitva s lesem na Dunsinanskému kopci. K bitvě však nedojde a dle muže, který miloval příběhy éterických bytostí, to byla chyba. Stromovým duchům skotského básníka George MacDonalda proto přidal ještě vztek a odhodlání válčit.
Pověru odstartoval v 80. letech minulého století John H. Bodley, ale patrně by se nerozšířila natolik, kdyby i druhý vědec v nedávné minulosti nepotvrdil tuto teorii. Slovenský paleontolog Peter Vršanský, který Jižní Ameriku před lety navštívil, potvrdil toto jednání rostliny. Držel se však nižší rychlosti a důvodem pohybu nebylo sluneční světlo, ale kvalita půdy.
Proti těmto tvrzením však stoji mnohem více vědců klonících se k jiným vysvětlením. V čele opozičních výzkumníků je biolog Gerardo Avalos, který se této rostlině dlouhodobě věnuje. Ten tvrdí, že ačkoliv jsou vedlejší kořeny jen letmo chycené k zemi, středový kmen je upevněn do země na pevno a tím rostlina pohybu schopná není. A ačkoliv se strom může o kus vychýlit ze svého růstu, jeho centrální přichycení k místu se nezmění. Bude spíš jen pokroucen jako bonsai.
