Alpy znají zejména milovníci lyžování, ale rozhodně se vyplatí do oblasti Salzkammergut - Dachstein vyrazit i na začátku podzimu. Užijí si tu dobrodruzi, vysokohorští turisté i pohodáři, kteří chtějí na chvíli hodit za hlavu městský shon a hrůzu excelových tabulek.
Lanovka Gosaukammbahn odjíždí každou čtvrt hodinu. Pravděpodobně vám první spoj ujede, protože se budete kochat odrazem vápencových vrcholů na hladině jezera Gosausee. Pokud chytnete krásné počasí, tak je to opravdu paráda.
Na horní stanici Zwiselalm si můžete zdarma půjčit terénní kočárky a pokud nejste fandové do mnohakilometrových pochodů (i ty se tady najdou), můžete se potulovat okolo po vyšlapaných stezkách, nehrotit převýšení a užít si pohodu, jídlo a pivo na některé z tradičních horských chalup.
Pokud milujete dobrodružství a návaly adrenalinu, určitě si dopřejte některou ze zdejší ferrat. „Podle mého názoru jsou Češi těmi, kteří když se pro něco rozhodnou, tak do toho jdou i za cenu neúměrného rizika. Často bez zkušeností nebo potřebného vybavení,“ říká sympatická průvodkyně Betty Jehle, která má zdejší oblast v malíčku. Něco na tom asi bude, podobné zastesknutí jsem slyšel i ve slovenských Tatrách.
Domácí jídlo v domácí kuchyni
Zwieselalmhütte leží ve výšce 1440 metrů a nabízí domácí kuchyni. To je tady v horských chalupách běžné, nikde se vám nestane, že byste v polévce pocítili umělohmotnou pachuť „pytlíkačky“. Něco takového by byla extrémní ostuda, která nikomu nestojí za to. Vlastně si takový podvod na zákazníka nikdo ani neumí představit.
Jenže tady je slovo domácí povýšené ještě o level výš. Chalupa je stará několik století a vaří se zde na kamnech z roku 1949. Pokud vás napadlo, že v něčem takovém se ještě topí dřevem, tak máte pravdu. A vaří excelentně. Zdejší císařský trhanec (Kaiserschmarrn) je opravdu luxusní dezert. Jedná se vlastně o sladkou, na kusy „natrhanou“ palačinku.
Josef Kressl tu zastupuje už několikátou generací rodinného podniku v místě, kde život rozhodně není jednoduchý. Zatímco na zahrádce pod slunečníky sedí desítky hostů, tak v historické chalupě se nádobí stále myje ručně a prádlo se věší na šňůru. Na myčku tady zapomeňte. „Počítáme s tím, že to tady převezmou děti. Zatím vypadá, že je to baví,“ doufá v pokračování tradice.
Ne vždycky to tak musí dopadnout, protože svět se otevírá a pokud nejste skutečný srdcař, tak může rodinná historie skončit. „Pro mě by město znamenalo smrt. Jsem neskutečně vděčná za to, že žiju zrovna tady a miluji svoji práci,“ vyznává se Betty Jehle, a je na ní poznat, že nejde o frázi.
Císařovna i geograf
Zatímco na chatě Zwieselalmhütte přespala i císařovna Alžběta Bavorská, známá pod přezdívkou Sisi, tak k jezeru Gossauseen, kde je spodní stanice lanovky, zavítal světoznámý geograf a cestovatel Alexander Freiherr von Humboldt. Podle literárních zdrojů byl krásou jezera a korunou okolních hor tak ohromený, že scenérii popsal jako „oko boží“. Leží ve výšce 933 metrů a je napájené vodou hned ze tří alpských ledovců.
„Pevně věřím, že i kdyby ledovce vlivem oteplování ustoupily, tak o vodu nepřijdeme, přece jen je tady poměrně deštivá oblast a zdejší propustné vápence si vodu drží v podzemí,“ poznamenala Betty Jehle. Upřímně řečeno na to, že je voda ledovcového původu, tak jsem čekal, že bude chladnější. Pár lidí se koupalo i v prvních zářijových dnech. Je totiž možné si pronajmout elektrolodičku, jejíž ovládání je extrémně snadné a zároveň neruší ani hlukem, ani zplodinami.
Modrá krása hořců
I přes svůj název hořec jarní (Gentiana verna) ukazuje své sytě modré květy na cestě od horní stanice lanovky Gosaukammbahn i na začátku září. Teď je mnohem vzácnější, než hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), který je mu na první podhled podobný. Jeden z rozlišovacích znaků je ukryt ve jméně i květu, malé brvy. A navíc od hořce jarního má poněkud světlejší barvu. To jsme ale ještě zdejší hořce nevyčerpali.
Tohle uvidíte, pokud se necháte vyvézt lanovkou Gosaukammbahn.
Hořec bezlodyžný (Gentiana acaulis) je taky azurově modrý. Ale nenechte se zmást názvem. Lodyhu má, jen poněkud nízkou. To takový hořec tečkovaný (Gentiana punctata) vyroste až do šedesáti centimetrů. Jenže na rozdíl od výše zmíněných druhů kvete žlutě. A jak praví druhový název punctata, tak je opravdu puntíkatý, tedy tečkovaný. Pokud na něj narazíte, a v Alpách je poměrně běžný, tak ho při jeho vzrůstu nepřehlédnete.
Kořen hořců se jak v Alpách, tak v Krkonoších používal jako součást tradičních pálenek. Kořen macerovaný v alkoholu mu dodá hořkou chuť vzdáleně připomínající fernet.
Amonit ve znaku i ve skalách
I když dnes leží vrchol Dachstainu ve výšce 2995 metrů nad mořem, původně byl mořským dnem. Přímo u lanovky Gosaukammbahn má prodejnu fosilí rodina Gappů. Ta má na sběr fosilií ve velkém povolení, ale pokud si nějakou najdete sami neměl by to být problém. Na první pohled je jasné, že některé exponáty jsou dovoz. Najdete tu žraločí i mosasauří zuby nebo krystaly či zkameněliny z dovozu. Ale na druhou stranu jsou tady zkamenělé ulity mořských i sladkovodních měkkýšů. Nasbírat se dají například v okolí Russbachu,
Amoniti
Amoniti z Gosau
Amoniti patří mezi důležité fosili určující stáří horniny ve které se nacházejí. Jejich schránky jsou z aragonitu (kosočtverečná forma uhličitanu vápenatého). Jméno amonit inspirovala spirální podoba fosilizovaných schránek, jež do jisté míry připomíná hustě vinuté beraní rohy. Plinius starší nazval tyto zkameněliny ammonis cornua (rohy Ammónovy), neboť tento egyptský bůh byl zpravidla zpodobován s beraními rohy.
Nejnápadnější jsou amoniti, kteří patří mezi hlavonožce. Obec Gosau má amonita ve znaku, který leží pod třemi vrcholy ve znaku. Znak má v sobě vlastně vepsanou geologickou minulost. Nejprve moře zastoupené hlavonožcem, který se na Zemi vyskytoval od siluru do konce křídy a pak vrcholy, které vznikly vrásněním, jež známe jako alpinské.
