Vůdce aztécké říše Montezuma II., který ještě netušil, že ho španělský šlechtic a conquistador Hernán Cortés brzy připraví o jeho impérium přetékající zlatem, byl toho dne zvláště štědrý. Pro španělskou výpravu připravil obrovský bufet, z něhož Španělům oči přecházely. Svědci této události popisovali, že mezi králíky a srnčí kýtou občas vykukovala i lidská ruka. Vzhledem k zálibě Aztéků v lidských obětech nemuselo jít o křivé svědectví. Pečínky ale neměly být pro Cortése a jeho muže vrcholem Montezumovy hostiny.
Setkání Hernána Cortése a Montezumy II. na obraze neznámého tvůrce z druhé poloviny 17. století.
Zázračný nápoj
Aztécký vládce považovaný svým lidem za živoucího boha, nechal pro exotické návštěvníky nachystat dva tisíce džbánů napěněného nápoje. Hořká čokoláda, kterou předtím nikdy neměli na jazyku, cizincům z daleka zachutnala. V dopise Cortése adresovaném španělskému králi Karlu V. ji popisuje „jako zázračný nápoj, který má posilující účinky a potlačuje únavu.“ Po jeho konzumaci ale některým zhořklo v ústech. Jezuitský misionář José de Acosta si poznamenal: „Těm, kdo na ni nejsou zvyklí, se hnusí, neboť má na povrchu pěnu či jakýsi pěnivý kal“ a na konec připsal poznámku „a lidé jsou na ní závislí“.
Cortés přivezl kakaové zlato do Španělska
V roce 1528 se Cortés vrátil do Španělska, a kromě jiného s sebou přivezl kakaové boby spolu s postupem, jak z nich připravit horkou čokoládu. První vůči této novince panovala nedůvěra, na královském dvoře se začala podávat až za vlády Filipa II., syna Karla V. Cesta k nápoji lahodícímu evropským chuťovým pohárkům ještě nějaký čas trvala. Nápoj se nejprve připravoval ze směsi kakaových bobů, které se rozdrtily na prášek a zalily horkou vodou. Tekutina se přelévala z konvičky do konvičky, dokud nevznikla čepice pěny.
Delikatesa pro evropské jazýčky
Když Španělé dovezli z kolonií další exotické přísady jako například vanilku, nápoj se ještě vylepšil, nakonec vodu nahradilo mléko a k dochucení se použil cukr. A slaďoučká delikatesa, kterou si Španělé drželi v tajnosti, byla na světě. Ani v Evropě 16. století se ale dlouho nic neutajilo a o božském nápoji, který znali už předchůdci Aztéků, se dozvěděli i v dalších zemích starého kontinentu. Kakaové boby byly velmi cenné, dokonce tak, že je staří Mayové používali jako platidlo. Vysoce postavení Mayové byli pohřbíváni s hrnkem horké čokolády. Jeden z Cortésových mužů si zaznamenal, že „za čtyři boby jste si mohli koupit zajíce, za deset prostitutku a za sto otroka.“
Čokoládová revoluce
Díky Hernánu Cortésovi a jeho plenivé výpravě pod vlajkou španělské koruny, se tak čokoláda dostala do Evropy. Ze Španělska se začala dál šířit do Francie, Anglie a také Ameriky. Nejprve se pila jako nápoj ve stylových čokoládovnách. Na první porci tabulky čokolády si svět musel ještě počkat, podařilo se to až v roce 1847 Britovi jménem Joseph Fry. Jeho vynález nastartoval čokoládovou revoluci, která lidstvo dovedla k milované pochoutce, jak ji známe dnes.
Zdroje: cs.wikipedia.org, denik.cz, candyusa.com
Sladký kvíz: Božský nápoj Mayů a Aztéků. Čokoláda. Všichni ji milujeme, ale co o ní víme?
Na světě je mnoho farmářů závislých na pěstování kakaa.
