Pro mnohé cestovatelé je turecký hammam unikátní zkušeností, která si poprvé žádá vykročení z komfortní zóny. Není se čemu divit, dlouhá léta byly turecké koupele obestřeny rouškou tajemna. Co se tedy děje v parných tureckých lázních?
Očista těla i duše
Příběh hammamu započal již ve 2. století př. n. l., kdy byl na území dnešního Pákistánu napuštěn první lázeňský bazének. Později si koupele osvojilo celé řecko-římské impérium a kolem 7. století n. l. se myšlenka očistných prostor dostala také do Osmanské říše. Islám dal lázním svébytný ráz, protože věří, že stojatá voda v bazéncích je nečistá a pro obřadní očistu, ke které hammam slouží, se nehodí. Turecké lázně tedy stojí na použití sprch, vzdušné vlhkosti a pěnových masáží.
Na videu se seznámíte s tureckou očistnou procedurou z dob Osmanské říše:
Hammam doslova znamená ,,ohřát” nebo ,,rozšířit teplo”, což je rozhodně součást procedury. Pokud mineme převlékárnu, proces může odstartovat pobytem v sauně, samotný očistný proces však začíná v kruhové místnosti zvané Hararet. Uprostřed je nainstalován hranatý kámen, nebo spíše stůl Gobek tasi a na stěnách místnosti jsou kohoutky s tekoucí vodou. Vzduch v místnosti je vlhký a teplota dosahuje i 50°C.
Prvním krokem je tedy omytí pod kohoutkem. Pokud není k dispozici přímo sprcha, člověk provádějící očistu k oplachování využívá škopku, který si pod kohoutkem napustí. Další fází je pověstný ,,scrub" a následně pěnová masáž. Očišťovaný si lehne na vyhřátý kámen uprostřed místnosti a masér - natir - z něj doslova sedře kůži. Jedná se o staré buňky, které nejsou tělu nijak prospěšné. Následně na zákazníka natir nahromadí pořádnou vrstvu pěny a postupně mu celé tělo promasíruje. Pokožka se tak prohřeje a pořádně očistí od starých kousků kůže a usazenin. Procedura až do této fáze je poněkud náročná a je tedy dobré se jít zchladit do odpočinkové místnosti, kde jsou lehátka, teplota kolem 20 °C a servíruje se čaj, voda nebo soda.
Při očistě v hammamu se nejdříve pokožka očistí a poté projde pěnovou masáží
Díky omývání hrubou žínkou pokožka projde důkladnou exfoliací (odstranění starých buněk pokožky), která pleť projasňuje a uvolňuje usazené póry. Tření a prohřívání pokožky zkvalitňuje oběh, což napomáhá omlazení pleti a udržení její pružnosti. Pobyt v lázních má na tělo podobný efekt jako pobyt v sauně, pomáhá s uvolněním stresu, detoxikací, zrychlením metabolismu a taky zlepšuje krevní oběh.
Dnes si hammam můžete dopřát v každém lepším hotelu, pokud ale rádi zažíváte historii na vlastní kůži, je možné navštívit nejstarší lázně Istanbulu a vrátit se tak v čase do 15. století. Úplně nejstaršími jsou lázně Aga Hamami zprovozněné roku 1454. Najdete je ve čtvrti Cihangir nedaleko historické věže Galata. Středověký zážitek nabízejí ještě lázně Galatasaray Hammam z roku 1481 a Gedikpasa Hamami poprvé otevřené v roce 1475.
Bez lázní k rozvodu
Lázně jsou určené pro muže i ženy, ale pro obě pohlaví zvlášť, dokonce se dbá i na to, aby natirové byli odpovídajícího pohlaví. Pokud se bojíte nahoty, vaše obavy jsou zbytečné, velká část zákazníků chodí v plavkách nebo dokonce spodním prádle. Na zakrytí lze použít také pestamal, tradiční turecký ručník z přírodní tkaniny.
V době Osmanů lázně nesloužily pouze pro obřadní očistu, ale také jako společenská událost. Hlavně mezi ženami se nesla tradice oslavovat zásnuby a svatbu v lázních spolu se svými přítelkyněmi. Pokud muž nemohl garantovat týdenní očistu, byl to seriózní důvod k rozvodu. Veřejné koupele byly také zdroj informací a zábavy.
Hlavní prostory tureckých lázní jsou kruhové místnosti s kamenným stolem uprostřed.
Sypané zlato od Černého moře
Ve chvílích odpočinku si můžete dopřát hrnek silného černého čaje pěstovaného na tureckých plantážích v provincii Rize na pobřeží Černého moře. Čaj je pro tureckou kulturu natolik stěžejní, že byl roku 2022 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO, přitom se jeho pěstování v zemi uchytilo teprve po 2. světové válce. V Rize je oblíbenou odrůdou Camellia sinensis, a přestože existuje mnoho způsobů, jak čaj připravit, nejpopulárnější je použití dvojité varné konvice - çaydanlık. Ve spodní objemnější konvici se ohřívá čistá voda, zatímco v té vrchní jsou uložené čajové lístky. Když voda dojde varu, do vrchní konvice se přelije malé množství ohřáté vody na vylouhování. Po pár minutách vznikne velmi silný odvar, který se může začít rozlévat do skleniček. Zbytkem převařené vody se zředí odvar ve skleničkách nazývaných ince belli bardak.
Ve videu uvidíte přípravu čaje ve dvojité konvici:
Konzumace čaje zastává v turecké kultuře významnou roli, a to natolik, že v pracovní době jsou právně ustanoveny dokonce dvě pauzy na čaj. Odmítnutí nabízené skleničky znamená urážku, oproti tomu nabídnout skleničku čaje znamená nabízet přátelství a náklonnost. Některé oblasti si čajovou kulturu upravují po svém, například východní část Turecka, nesladí čaj v nádobě, ale dává si kostku cukru pod jazyk. Takových specifických tradic je mnoho, můžete nám dát vědět, se kterými jste se setkali vy.
Zdroje: bbc.com, historie koupelí, čaj, dvojitá konvice
