Wehrmacht (česky branná moc) je souborné označení německých ozbrojených sil působících v letech 1935–1945. Skládal se ze tří hlavních složek: Heer – pozemní vojsko, Luftwaffe – letectvo, jež znovu vzniklo na základě rozkaz Adolfa Hitlera 26. února 1935 (původně bylo zakázáno smlouvou z Versailles) a Kriegsmarine, tedy námořními silami kam spadalo i ponorkové loďstvo.
Kvíz: Německo ve 2. světové válce disponovalo zajímavými zbraněmi. Vyznáte se v nich?
Soustřeďme se v tomto kvízu na zbraně wehrmachtu.
Německý pěšák wehrmachtu
„Německý lehký minomet vzor 36 ráže 5 cm (5 cm leichter Granatwerfer 36) byl zbraní určenou pro podporu boje pěších jednotek na úrovni družstva. Jeho vývoj začal v roce 1934 společností Rheinmetall-Borsig AG a v roce 1936 jej do výzbroje přijala německá armáda (Wehrmacht). V letech 1939–1941 se tato zbraň účastnila prakticky všech tažení, která německá armáda uskutečnila" píše Vojenský historický ústav o jedné z oblíbených zbraní wehrmachtu.
Vojenské družstvo mělo mít podle pravidel deset členů (ne vždy tomu tak bylo) a pod vedením zkušeného poddústojníka bylo schopné vykonávat celou řadu operací, ať už strategického nebo taktického charakteru.
Německý tank Tiger - raritní historické záběry.
Pokud mělo družstvo k dispozici kulomet MG 42, dokázali pokrýt poměrně velký perimetr. Zbraň má nejrychlejší rychlost střelby ze všech kulometů druhé světové války, takže není divu, že vzbuzovala obrávněný respekt.
Jídlo
V roce 1940 papírově sloužilo v jedné německé pěší divizi 17 900 mužů, které bylo potřeba každodenně nakrmit. Rota pekařů proto musela denně zajistit 22 tun chleba. „V poli 120 g. uzenin, ryb nebo sýra, se střídaly studené a teplé dny. V prvním případě měl voják nárok na 750 g. chleba, 170 g. másla, sádla nebo margarínu a až 200 g. marmelády nebo medu," píší editoři publikace Wehrmacht 1935 - 1945. Samozřejmě podobné pečlivé zásobování místy vázlo a například u Stalingradu se dokonale zhroutilo.
