Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa začala v noci z 20. na 21. srpna 1968 a znamenala násilné potlačení reformního hnutí známého jako Pražské jaro. Tisíce tanků a statisíce vojáků ze Sovětského svazu, Polska, Maďarska, NDR a Bulharska překročily hranice, aby ukončily politické a společenské reformy, které měly posílit demokratizaci v zemi.
Čím Sověti v roce 1968 ohrožovali naši suverenitu
Tentokrát něco o zbraních, které mohly v roce 1968 zabíjet našince. Poznáte je z obrázku? Tentokrát je to kvíz pro skutečné znalce.
Je nebo není to kalašnikov?
Cílem invaze bylo zastavit pokusy československého vedení, zejména pod vedením Alexandra Dubčeka, o zavedení "socialismu s lidskou tváří". Tyto reformy ohrožovaly hegemonii Sovětského svazu ve východním bloku, a proto se Moskva rozhodla jednat silou. Okupace vyvolala mezinárodní odsouzení, ale západní státy nezasáhly.
Okupace měla devastující dopad na československou společnost. Byla zavedena tvrdá cenzura, mnoho reformistů bylo odstraněno z funkcí a začala dlouhá doba tzv. normalizace, která znamenala návrat k přísné kontrole komunistické strany. Mnoho lidí bylo zatčeno, jiní emigrovali.
Provolání ÚV KSČ v rozhlase
Invaze také zanechala hluboké jizvy v národní paměti Československa a ovlivnila politický vývoj v zemi až do pádu komunismu v roce 1989. Tento akt agrese zůstal symbolem porušování suverenity a lidských práv, který měl dlouhodobý dopad na československou společnost i vztahy mezi zeměmi východního bloku.
