Věnovat dárečky lidu, a tak si zajišťovat jeho přízeň, není výmyslem současné politiky. Staří Římané z bohatých vrstev byli v tomto druhu marketingu skutečnými mistry. Když patricijové chtěli potěšit plebs, šli na to jednoduše: uspořádali dostatečně krvavé hry a rozdávali jídlo. Žádaným bonusem za společenskou poslušnost byla také bezplatná návštěva veřejných lázní či divadelních představení. Oblíbené heslo z pera římského satirika Juvenála: Chléb a hry (panem et circenses) je stále platné. Zároveň to ale byl jeden z hřebíčků do rakve Římského impéria, neboť v pozdním období už říše narazila na možnosti dalšího růstu. Chudí zemědělci nemohli konkurovat cenám výrobků dováženým z provincií, stěhovali se tedy do města, jenže tam práci zajišťovali především otroci. Římští občané se tak věnovali zábavě a věhlasné impérium pomalu ale jistě dospělo ke svému zániku.
Gladiátoři byli celebrity
Gladiátorské zápasy byly oblíbenou kratochvílí, každý bojovník ale nešel na jistou smrt… Gladiátoři byli celebrity své doby a vycvičit je, stálo hodně peněz. Každý movitý majitel gladiátora si lehce spočítal, že jeho bojovník musí zápasit v aréně pravidelně a na smrt šli laciní otroci či zločinci. Pokud se stalo, že vyhráli, museli bojovat dál, dokud v boji nezemřeli. Skuteční gladiátoři byli profesionální válečníci, kteří se dlouho těšili z přízně publika a někteří si dokonce vybojovali to nejcennější – svobodu.
Kvíz: Už staří Římané milovali zápasy. Opravdu gladiátoři říkali morituri te salutant?
Stejně jako mnozí hltají fotbalová utkání, staří Římané milovali, když v arénách tekla krev.
Koloseum v Říme bylo postaveno nedaleko kolosální sochy císaře Nerona, proto název Koloseum.
Jdoucí na smrt tě zdraví
A jak to bylo se známým pozdravem směrem k císaři Morituri te salutant (jdoucí na smrt tě zdraví)? Ačkoliv to zní působivě, gladiátoři nic takového nepronášeli. Stalo se to jen jednou za vlády císaře Claudia, když zločinci museli předstírat námořní bitvu, neboť u příležitosti dokončení kanálu z Fucinského jezera, císař uspořádal výjimečnou podívanou - gladiátorské hry na vodě.
Gladiátora jste určitě viděli. Tak si ho připomeňte.
Odsouzenci, kteří měli během tohoto působivého představení zemřít, skutečně císaře pozdravili a ten jim odvětil: „Buďte zdrávi.“ Bojovníci si to vysvětlili tak, že jim dal svobodu. Rychle ale pochopili, že opak je pravdou a že musí bojovat čestně a zemřít, nebo uhynout strašnou smrtí. Římané byli v tomto směru důslední.
Když bylo dobojováno, vstoupili do arény dva muži. Jeden měl na tváři jestřábí zobák a v ruce kladivo. Představoval Dise, římského boha podsvětí. Před ním kráčel muž, jenž měl na přilbě křídla a v ruce držel rozžhavený pohrabáč. To byl Merkur, posel bohů, jenž se ujistil, že padlí bojovníci už skutečně nebyli mezi živými.
