Houbaření je jednou z nejvíce zakořeněných a oblíbených tradic v české kultuře, která sahá hluboko do historie. Sbírání hub se v Česku stalo takřka národním sportem, kdy se tisíce lidí každoročně vydávají do lesů, aby našli své oblíbené druhy hub.

Deset druhů hub na deseti fotkách. Poznáte jedlé od nejedlých?

Houbařská sezóna je v plném proudu. Nekteré z hub jsou méně známe a možná vás překvapí.

Důvodem obliby houbaření je nejen bohatství českých lesů na různé druhy hub, ale také možnost strávit čas v přírodě a spojit příjemné s užitečným – návrat domů s košíkem plným čerstvých surovin na výborné pokrmy.

Houbaření jako rodiná anamnéza

V soubotu jedeme na houby. Kdo by tohle rozhodnutí o rodinném výletě v mládí někdy nezažil. Houbaření se v Česku často předává z generace na generaci. Starší členové rodiny učí děti a vnoučata, jak rozpoznat jedlé houby, kde je nejpravděpodobněji najít a jak se bezpečně pohybovat v lese. Tradiční český houbař dokáže rozlišit mezi mnoha druhy hub, jako jsou hřiby, lišky, ryzce nebo bedly, a stejně tak ví, kterým houbám se vyhnout.

Po návratu z lesa následuje další tradiční, méně populární, krok – zpracování hub. Často se připravují klasické české pokrmy jako smaženice, polévky, omáčky nebo se houby suší či nakládají, aby byly k dispozici i mimo sezónu. Česká kuchyně je na houbách do značné míry založená a mnoho receptů se bez nich neobejde. Zkuste si představit kulajdu, omášku z lišek nebo hovězí na hříbkách bez hub.

Sbírání hub je zdarma

Dalším charakteristickým rysem houbaření v Česku je jeho nekomerční povaha. Na rozdíl od jiných zemí je sbírání hub v českých lesích volně přístupné a považuje se spíše za hobby než za způsob obživy. Pro Čechy je houbaření jakousi relaxační aktivitou, která nabízí únik od každodenního shonu. Lidé si cení ticha lesů, čistého vzduchu a klidného tempa, které sbírání hub přináší. Houbaření se tak stalo nejen gastronomickým koníčkem, ale také významnou součástí české národní identity.

Související články