Není sopka jako sopka
Existuje několik typů sopek, které se od sebe liší nejen tvarem, ale i rizikem a mírou nebezpečí. Havajský typ se vyznačuje plochou sopkou o velkém průměru, tvořené řídce tekutými bazaltovými lávami. Samotné sopečné exploze nejsou hojné, vzniká málo pyroklastik, v kráteru někdy bývá lávové jezero a lávy tečou pomalu. Samotný název napovídá, kde se dají vidět.
Kvíz: Znáte aktivní sopky světa? Stačí výbuch na Islandu a přestanou létat letadla nad Evropou
Vydejme se mezi sopky.
El Fuego, nejaktivnější vulkán Guatemaly, srší taky blesky
Strombolský typ
Tento typ sopek tvoří pravidelný stratovulkán, tedy vrstevnatý sopečný kužel složený ze střídajících se lávových proudů a vrstev popele a lávového popele. Pokud uvidíte stratovulkán, určitě vás napadne, že je tento kopec sopkou. Typickým příkladem je mexický Popocatépelt nebo japonská posvátná sopka Fuji.
V případě japonské ikony je její posvátnost dostatečně známá, ale za posvátnou považovali Mexičané i Popocatépetl. Na jejich svazích se nacházejí kláštery z 16. století, jsou zařazeny na seznam Světového kulturního dědictví.
Peléský (katmajský) typ
Tento typ vulkanické činnost - charakterizovaný výstupem velice viskózní lávy, vytlačované z kráteru v podobě žhavé jehly. Velmi hustá láva někdy tvoří lávové dómy.
Polštářové lávy
Láva vytékající pod mořskou hladinou velmi rychle chladne a tvoří specifické útvary, tzv. polštářové lávy. Některé, pocházející z aktivní vulkanické činnosti na našem území v minulých geologických epochách, se zachovaly i v současných geologických profilech. Snadno se tak pozná, že i tady bylo v minulosti moře. Polštářové lávy ve Straníku jsou dnes vyhlášenou přírodní památkou v Moravskoslezském kraji. Nachází se na severním okraji obce Straník, který je administrativní součástí okresního města Nový Jičín. Typická struktura polštářové lávy, charakterizovaná kromě specifického tvaru také velmi jemnozrnným povrchem lávových laloků, je důležitým pomocníkem při určování stáří jednotlivých geologických vrstev v konkrétních lokalitách.
Tak vypadá soptící Etna.
Fumaroly
Profesor Jan Petránek na stránkách Geologické encyklopedie píše, že fumarola je „sopečná exhalace, tj. výrony par a plynů v sopečných oblastech. Jejich teplota činí 100 až 800 °C (1 000 °C), podle toho unikají-li z kráterů a tuhnoucích láv (páry chloridů, vodní pára, HC1, CO2, ) nebo v průběhu postvulkanické činnosti (páry salmiaku, SO2, CO2, vodní pára). Za teplot 100 až 200°C často uniká sirovodík a jeho oxidací vznikají nálety síry. Postvulkanické výrony tohoto typu se nazývají solfatary. Výrony o teplotě pod 100 °C jsou bohaté vodní párou a CO2 a nazývají se mofety; mohou být spjaty s výstupem teplých vod a ukládáním travertinu.“
Pokud se budete pohybovat v okolí aktivních sopek, tak na mofety a fumaroly, stejně tak jako na puch sirovodíku určitě narazíte. Smrad připomínající zkažená vejce vás bude neomylně varovat před možnou otravou.
