Krkonoše jsou naším nejstarším, a zřejmě taky nejnavštěvovanějším národním parkem. Od jara do podzimu turisté, přes zimu lyžaři, běžkaři i snowboardisté. Není divu, že hory, a Sněžka zejména, trpí nadměrným tlakem ze strany lidí. V polské části Krkonoš se to naši severní sousedé rozhodli řešit zavedením vstupného do Karkonoskiego Parku Narodowego.
Kvíz: Myslíte si, že znáte Krkonoše? Tak se ukažte
Krkonoše mají své kouzlo v každou roční dobu.
Krkonošský potůček
Krkonoše dnes známe jako přírodní plochu, ale byly doby, kdy se tady těžily nerostné suroviny, a to včetně zlata. Zároveň zdejší přírodní bohatství bylo zdrojem sběru, někdy až plundrovacího charakteru, léčivých rostlin. Hořec, který se nakonec dostal až do znaku národního parku, byl běžně používm k vylepšení chuti místních pálenek.
„Černohorské rašeliniště je podle odborníků staré neuvěřitelných 6 tisíc let, rašelina dosahuje maximální hloubky 2,5 metru, přičemž její celkový obsah činí 420 000 m3," udává web Krkonoše.cz Rašelina se tady těžila, stejně tak jako stromy na výrobu dřeveného uhlí či výdřevu štol.
Jedna ze smutných kapitol byl odsun německého obyvatelstva po roce 1945.
Správa KRNAP připomíná jednu z důležitých postav a zakladatele národního parku, profesora botaniky Františka Schustlera (*1893 – †1925). Byť se jeho vyhlášení v roce 1963 nedožil, rozhodně se o něj zasloužil. Již v roce 1923 přišel s návrhem na zřízení Národního parku krkonošského, který měl pokrývat Krkonoše, Rýchory i Jizerské hory. Schustlerovo působení v Krkonoších připomíná jeho nejobsáhlejší dílo Krkonoše, rostlinozeměpisná studie z roku 1918. Živou připomínkou je Schustlerova zahrádka, jedna z nejbohatších botanických lokalit na svazích Labských jam, na jeho počest nesoucí jeho jméno.
