Rusovlásky byly jednou za čarodějnice, jindy za vášnivé milenky. Zrzavá je prostě nepřehlédnutelná a neobjevuje se bezdůvodně. Nebo ano?
Není řeč o obarvených jedincích, ale lidech přirozeně obdařených ohnivě červenou. Takových je ve skutečnosti pouze jedno až dvě procenta celé světové populace. Už to je dělá výjimečnými. Baštou rudovlasých je Evropa a především Britské ostrovy, i když jsou samozřejmě všude. Jen ve Skotsku má zrzavé vlasy 14 ze 100 lidí, což je vůbec nejvyšší podíl.
Genetická mutace
Rudé vlasy, světlou pokožku a zvýšený výskyt pih má na svědomí genetická predispozice zvaná rutilismus. Nejznámější pigment u lidí je melanin, jež určuje barvu kůže a vlasů a vyskytuje se ve dvou variantách: eumelanin a feomelanin. První z nich je zodpovědný za hnědou a černou, druhý za blond a červenou barvu vlasů. Obvykle v genech převažuje eumelanin, když je narušen protein MC1R, převáží feomelanin a na svět vykoukne další hlava se zrzavými vlasy.
Již neandrtálci
Zrzky a zrzci existovali již mezi neandrtálci. V roce 2007 vědci z Lipska a Barcelony během výzkumu genetických analýz objevili mutaci genu MC1R, což dokazuje, že nejméně jedno procento neandrtálců v Evropě mělo zrzavé vlasy.
Pověry a klišé
O rusovlasých lidech existovalo a dosud existuje mnoho představ a klišé, z nichž některé si navzájem odporují. Tmavší a výraznější nebo světlejší a slabší červené tóny mají také mírně odlišný účinek, a proto byly často klasifikovány odlišně. Podprahovou roli hraje také symbolika červené barvy, stejně jako symbolika ohně nebo kovů jako je měď nebo zlato.
Jsou zrzky sexy?
V historii měly některé, spíše tmavovlasé národy, pro zrzavé vlasy slabost. Například římské ženy byly nadšeny blonďatými a zrzavými vlasy galských, germánských a keltských zajatců. Nutily je si zlaté kadeře ostříhat, aby si mohly nechat vyrobit paruky. Určitá preference zrzavých vlasů dodnes existuje i v arabském světě.
Rudí Židé
Den zrzků a zrzek
Kráska nebo čarodějnice?
Jako určitá forma solidarity mezi zrzkami se slaví takzvané dny zrzek. Ten asi nejznámější se od roku 2005 koná vždy první víkend v září ve městě Breda v Nizozemsku. Další svátek připadá na 19. května v Anglii a v Miláně se koná italské setkání Rossitalia (Rudá Itálie) před milánskou katedrálou. V Německu vychází dokonce zrzavý časopis s názvem MC1R.
V minulosti byly zrzavé vlasy považovány za typický židovský znak a existovala legenda o „rudých Židech“. V kombinaci s klišé o ďáblu, pekle a hříchu, která byla spojována s barvou červených nebo zrzavých vlasů, to vedlo k tomu, že ve středověkém a raně novověkém umění v Itálii a Španělsku byl zlý zrádce Krista, Jidáš Iškariotský občas zobrazován se zářícími rudými vlasy, čímž se výrazně odlišoval od ostatních učedníků. I ve scénách, jako je zajetí Ježíše, byli někdy zobrazováni zlí Židé a věznitelé se rudými vlasy. Tyto obrazy šířily nejen myšlenku, že za Ježíšovu smrt mohou Židé, ale vinu valily také na zrzky obecně. Naopak obecně respektované a sympatické židovské postavy ze Starého zákona, jako Abraham, Mojžíš, Jákob, král Šalamoun a další, byly obvykle zobrazovány s jinými barvami vlasů. I mnohem později, v jiných zemích a mezi spisovateli od Shakespeara po Charlese Dickense, přežívalo spojení zlotřilých židovských postav, jako byli Shylock (v Kupci benátské) a Fagin (v Oliveru Twistovi) se zrzavými vlasy. Tato myšlenka nebyla cizí ani ruském antisemitismu.
Rezavá je krásná
Na rozdíl od právě zmíněných negativních asociací byly v renesanční Itálii (stejně jako ve starověku) především světle zrzavé vlasy v módě. V umění pozdního středověku a renesance byla tato barva vlasů naopak velmi často používána k zobrazení zvláště svatých postav, jako je sám Kristus, Panna Marie nebo andělé. Nejznámějším příkladem je Zrození Venuše od Botticelliho, jehož Venuše je zlatě rezavá. A po Tizianovi je pojmenována i tmavě červená barva vlasů, i když sám tuto barvu vlasů nepoužil poprvé a tmavě rudé vlasy jsou poměrně vzácné.
Společnice ďábla
Ovšem v renesanci byla s ohnivými vlasy zobrazována i biblická Eva. A za tou se skrývá jiný příběh: zakázané ovoce, svádění, had a první obvinění z blízkosti ďábla. Od 15. do 17. století se konaly kruté hony na čarodějnice. Vodítkem pro rozpoznání čarodějnice byly magické schopnosti, které byly doprovázeny vnějšími rysy, jako jsou křivý nos, hrb, bradavice a – překvapivě – zrzavé vlasy a pihy.
Země zrzků a zrzek.
Není divu, že se jednalo většinou o ženy, které se nechtěly nepodřídit či vykonávaly vzácné profese, jako léčitelky a porodní báby. V nejhorším případě pak barva vlasů znamenala rozdíl mezi životem a smrtí. Rudá byla vzácná a proto strašidelná. Úspěch či dovednosti byly rázem dílem ďábla a často končily souhrou strachu, závisti a jinakosti na hranici.
Vášnivé zrzky? Mýty přežívají
Asociace s ohněm (a teplem) vede i k tomu, že obecně je u žen vnímána vášnivá, temperamentní, horkokrevná zrzka něco jako protipól studené a nepřístupné blondýně. V moderním světě jsou rusovlasé ženy často považovány za divoké, vášnivé a sebevědomé nebo dokonce více sexuálně aktivní. Tato klišé jsou také používána i v reklamě a jsou často přijímána jako vzory některými ženami, jež si barví vlasy na červeno.
