Bezodtokové jezero na hranicích Izraele a Jordánska, které známe jako Mrtvé moře, skrývá celou řadu fascinujících jevů. Například má v hloubce 5 – 15 m „virtuální dno“ tvořené extrémně hustou vrstvou solanky, pod kterou se nepřenáší tepelné vlnění, neprobíhá „promíchávání“ a tedy ani výměna chemických prvků. Neproniknou tam ani žádné mikroorganismy. Pánev Mrtvého moře je velká kolem deseti kilometrů a je tvořena vápenci, aragonitem, částečně jílem. Ovšem zdaleka největší podíl tvoří nepřekvapivě sůl (halit) a sádrovec. Z hlediska lidského využití jsou zdejší zásoby takřka nekonečné.
Mrtvé moře turistické
Voda z Mrtvého moře, sůl z Mrtvého moře, bahno z Mrtvého moře, minerály z Mrtvého moře... hned na první pohled je jasné, co mají společného. Mrtvé moře. Místo se stalo jak ze strany Izraele, tak ze strany Jordánska turistickým fenoménem a je jasné, že jakmile napjatá situace v oblasti pomine, turisté se za léčivým hustým slaným roztokem vrátí. Konflikt se luxusních resortů přímo nedotkl, odehrává se jinde a pokles zájmu je dán strachem. Bezpečnostní situace přímo kolem Mrtvého moře se nijak zásadně nemění, konflikt mezi Izraelci a Palestinci se odehrává jinde. Například jordánský Hilton ležící přímo na břehu stále nabízí ubytování v luxusu. Jen šel s cenami trochu dolů.
Mrtvé moře žije
Jakkoliv se extrémně slaná voda Mrtvého moře může zdát bez života, přece jen nějaký život v něm najdeme. „Extrémní slanost Mrtvého moře vylučuje všechny formy života kromě bakterií. Ryby, které sem přináší Jordán nebo menší potoky při povodních, rychle hynou. Kromě vegetace podél řek je rostlinstvo podél břehů nesouvislé a skládá se převážně z halofytů (rostlin rostoucích ve slané nebo zásadité půdě),“ udává respektovaná Encyklopedia Britannica. Kromě rudých archebakterií se v jezeře daří i specializovaným zeleným řasám. Jenže byly to možná právě bakterie, kdo stál za vzestupem života na Zemi, takže by bylo dobré je brát v úvahu.
Extremofilní řasy žijící v jednom z termálních pramenů v bezprostřední blízkosti Mrtvého moře.
Ohroženo suchem
Mrtvé moře má nejnižší nadmořskou výšku a je nejníže položenou vodní plochou na povrchu Země. Jak je možné, že se hladina Mrtvého moře nachází těsně nad hranicí 400 metrů (záleží na srážkách a přítocích Jordánu) pod oficiálně udávanou nulovou nadmořskou výškou? Navíc, Mrtvé moře mizí. Vlivem klimatických změn, které mají vliv na množství přítoků i odpar se jeho rozloha zmenšuje, což znamená, že se mění i přístup k vodě. Takže pokud si ho chcete, třeba i ze zdravotních důvodů (léčba kožních onemocnění, lupénky...) užít, neváhejte.
Podívejte se na Mrtvé moře dříve, než se k němu vydáte.
Problém Mrtvého moře, stejně tak jako například Aralského jezera je prudký pokles hladiny. V případě Mrtvého moře jde o zvýšené komerční využívání vod Jordánu i samotného bezodtokového jezera jak Izraelem, tak Jordánskem, jež se datuje zhruba od 60. let 20. století. Výsledek je jasný a dal se očekávat. Nastal prudký pokles hladiny Mrtvého moře. „V polovině roku 2010 byla hladina jezera naměřena o více než 100 stop (asi 30 metrů) níže než v polovině 20. století, tj. asi 1 410 stop (430 metrů) pod úrovní moře, ale hladina jezera nadále klesala přibližně o 3 stopy (1 metr) ročně,“ udává Encyklopedia Britannica. Nejvyšší úroveň hladiny dosáhlo Mrtvé moře v roce 1896, kdy vystoupala do výšky 389 m pod hladinou světového oceánu.
Zlomový systém v němž leží i Mrtvé moře se táhne v délce asi 1000 km. Jedná se o hranici mezi Africkou a Arabskou tektonickou deskou, tektonicky rozpraskanou a aktivní. Současná rychlost posunu je 5–10 mm za rok, což z hlediska lidského života není nic zásadního, ale měřeno geologickým časem, kde se hraje s desítkami či stovkami milion let, jde o úžasnou rychlost zásadně měnící tvář krajiny.
Sůl a sádrovec. Na březích je nepřehlédnete.
„Užít termín rift pro Mrtvé moře je zavádějící, protože označuje příkopovou propadlinu, která vznikne tak, že se prasklina v zemské kůře rozestoupí a do ní se zaklesnou povrchové vrstvy. Pánev Mrtvého moře vznikala na složitém systému zlomů, v němž převažoval příčný pohyb.“ vysvětluje geolog a popularizátor vědy Václav Cílek v časopise Vesmír.
Zdroj: Encyklopedia Brittanica, Vesmir, USGS, Vesmír.
