Dříve, než se začtete do textu, který vám prozradí o Zanzibaru více, zkuste odpovědět na dvě otázky. Co si představíte pod názvem Zanzibar a kde vlastně leží?
Zanzibar je v Tanzanii
Titulek zní možná podivně, ale název africké země Tanzanie je složeninou dvou slov Tanganiky a Zanzibaru. Když se tyto dvě země sloučily v jednu, části jejich původních jmen se promítly do současného názvu.
Vítejte v zemi muslimské
Původně se Zanzibar skládal ze dvou velkých ostrovů a desítek malých, často neobydlených ostrůvků. Doma zde bylo černošské obyvatelstvo, ale s arabskou kolonizací přišel islám, takže dnes patří 99 % obyvatel k muslimům. Tomu taky odpovídají zdejší svatostánky – mešity. Možná muezzinovo volání zní romanticky, ale pokud budete bydlel v bezprostřední blízkosti mešity, tak věřte, že brzce ranní volání vám v tu chvíli romantické nepřijde. Informaci berte jen jako tip, až si budete vybírat, kde budete spát. Mešity snadno najdete v mapových podkladech a aplikacích.
„Slečno, jediné, k čemu vás mohu přirovnat, je zanzibarská orchidej. V Zanzibaru je úžasná flóra, moře květů, kam se podíváte, samé orchideje. Devětadvacet stupňů je tam nejnižší teplota. Jsou tam úporná vedra, ve kterých se orchidejím tak báječně daří. Vzduch je rozžhaven až člověk sotva dýchá. Moře hučí svou věčnou píseň, palmy šumí, cikády poletují vzduchem, zpívají bledému milenci Měsíci, vzduch voní skořicí a kávou, a nad tím vším nese se tichá melodie musleminovy písně ze vzdáleného minaretu.“
Oldřich Nový ve filmu Kristián
„Prvním Evropanem, který spatřil Zanzibar, byl portugalský mořeplavec Vasco de Gama. Došlo k tomu v roce 1499. Krátce nato tam založili Portugalci obchodní stanici, což byl začátek portugalské nadvlády, která trvala 200 let,“ píše Alois Stehlík na serveru Neviditelný pes. Tím si Portugalci zajistili vývoz vzácného koření, o kterém se v jen opravdu drobné nadsázce říkalo, že se platilo zlatem. Mnohdy to dokonce byla pravda. Vanilka, hřebíček, muškátový květ, voňatka, oreláník. Pokud jste jako já milovník tropické (převážně asijské) kuchyně, je jasné, co si přivezete jako suvenýr. Zatímco první tři plodiny jsou známé, tak voňatka a oreláník stojí trochu v jejich stínu. Ale neoprávněně.
Voňavý ostrov
Oreláník barvířský (Bixa orellana) sice pochází z Ameriky, ale daří se mu tady skvěle. Ostatně ani vanilka či muškátový oříšek není původní. To však ani v nejmenším neznamená, že by nebyly vysoce kvalitní. Oreálník se díky karotenoidům bixinu a norbixinu používá k dobarvování potravin, a dokonce má i své „éčkové“ označení E160b. A voňatku citronovou nejspíš znáte jako „citronovou trávu“, byť nepatří k citronům, ale lipnicovitým travám.
Nechte se trochu rozmazlovat.
Nejen koření
Byť koření je jednou z komodit, kterou ostrovy Unguja a Pemba tvořící Zanzibar proslavily, dnes se tam jezdí hlavně na „odpočinkovou“, tedy plážovou dovolenou. Není divu, pláže jsou čisté a v resortech vědí, že turista znamená peníze, takže se snaží. Stone Town of Zanzibar se dokonce dostal na Seznam světového dědictví UNESCO, které ho definuje takto: „Je krásným příkladem svahilských pobřežních obchodních měst východní Afriky. Zachovalo si prakticky neporušenou urbanistickou strukturu a městskou krajinu a obsahuje mnoho krásných staveb, které odrážejí jeho specifickou kulturu, která v průběhu více než tisíciletí spojila a homogenizovala nesourodé prvky kultur Afriky, arabské oblasti, Indie a Evropy.“
Nabízejí se kurzy potápění i výlety do mangrovů. Obojí stojí za to vyzkoušet a mít s sebou průvodce. V mangrovech totiž uvidíte mnohem víc, když máte sebou vycvičený pár očí. Věřte, že vím, o čem mluvím. Zanzibar je trochu snobárna, ale snadno se mu dá podlehnout.
