Američané jsou pověstní vírou a úctou ke svým vlastním ozbrojeným silám a možná taky proto mají ve své historii několik kontroverzních projektů, o kterých nikdo nemluví. Projekt 100 000 za vietnamské války měl dvojnásobnou úmrtnost než ostatní období stejného konfliktu, a jenom proto, že armáda se rozhodla snížit laťku a zamést s chudobou, nebo s chudými?
McNamarovi blbci
Nelámali jste si někdy hlavu nad Forrestem Gumpem? Jak to, že jedna z nejelitnějších armád světa, která klade vysoká očekávání na své vojáky, přijala do svých řad muže, který měl jistá mentální omezení? Například ani Bubba nevypadal dvakrát vzdělaně nebo bystře, což se rozhodně neslučovalo se základním zájmem armády. Tak proč byli přijati muži, kteří by podle standardních měřítek patrně neprošli parametry žádné ze světových ozbrojených sil (možná až na nacistické Německo)? Odpověď je Projekt 100 000, často označovaný jako McNamarovi blbci (McNamara’s Morons).
Forrest Gump sice v armádě exceloval, ale bez McNamarova projektu by patrně přes kvalifikaci neprošel.
Robert McNamara, tehdejší ministr obrany Spojených států, jehož jméno se začalo objevovat v hanlivých přezdívkách projektu, oznámil nová pravidla armády 23. srpna 1966 široké veřejnosti. Vláda vedená Lyndonem B. Johnsonem nastavila ambiciózní plán na přijetí 100 000 rekrutů každý rok, který by ale s původně nastavenými podmínkami přijetí nedokázali plnit.
Projekt tedy otevřel dveře dříve zamítnutým - mužům s mírnými fyzickými, nebo mentálními omezeními, mužům, kteří byli moc hubení, nebo naopak trpěli nadváhou, a dokonce i těm, kteří nemluvili anglicky, největší procento přijatých díky projektu pak byli ale Afroameričané z chudinských jižanských ghett. Například v prvních třech letech programu tvořili 40 % jeho účastníků, ačkoli Afroameričané ve stejném období tvořili pouze 9 % všech vojáků ozbrojených sil a 11 % celkové populace Spojených států.
Pokud vás zajímá více detailů o válce ve Vietnamu, můžete si poslechnout zajímavosti.
Tito noví vojáci, oficiálně známí jako „New Standards Men“, dosáhli v kvalifikačním testu ozbrojených sil Armed Forces Qualification Test (AFQT) kategorie IV, což je řadilo do 10.-30. percentilu. Běžně však bylo nejnižší možné skóre 31 a mezitím, co průměrný percentil mužů z Projektu 100 000 byl 14, u běžné skupiny to bylo 54. Armáda si s tím však nelámala moc hlavu a za celou dobu fungování projektu (mezi lety 1966 - 1972) přijala až na 350 000 vojáků nového standardu. Ale důvod, proč tihle muži běžně neměli možnost sloužit vlasti, se ukázal být více než pouhou diskriminací a snahou mít nejelitnější jednotku. V letech, kdy začali do bojových linií nastupovat McNamarovi speciální muži, vzrostla úmrtnost dvojnásobně, některé zdroje uvádí až trojnásobně.
Genocida, nebo sociální podpora?
Projekt je od svého počátku až do dnešních dní považován za kontroverzní, historikové a politologové diskutují nejen o jeho dopadech a vlivu na společnost, ale také o původních motivacích. Prezident Johnson totiž roku 1965 rozjel projekt Velké společnosti (The great society), který měl Spojeným státům pozvednout životní úroveň a zkvalitnit podmínky života. Někteří z badatelů a kritiků programu se tedy ptají: „Nebylo otevření vojenské služby lidem méně přizpůsobivým pouhou snahou zbavit se těch, kdo se nehodili do Velké společnost?” a také padají otázky typu: „Jak moc etické bylo vyzývat muže nižší inteligence i postavení, aby vstoupili do války, kde nechtěli bojovat běžní vojáci?”
Poválečný osud McNamarových mužů
„Chudí Američané... neměli možnost vydělat si svůj spravedlivý podíl na hojnosti tohoto národa, ale mohou dostat příležitost sloužit v obraně své země a mohou dostat příležitost vrátit se do civilního života s dovednostmi a schopnostmi, které pro ně a jejich rodiny zvrátí sestupnou spirálu lidského úpadku,“ řekl s naivní představou Robert McNamara ve svém projevu. Pravda je však taková, že tihle muži získali jen zkušenosti s bojem a v životě po válce, trhu práce nemohli nabídnout nic než pošramocené tělo i duši. V armádních řadách bylo zcela zřejmé, že mezitím, co tradiční voják (přibližně dvacetiletý běloch), získá přístup k lepším bojovým a strategickým pozicím, Afroameričané ze 75 % mířili do přímé bojové linie. Jak v roce 2011 napsal historik Ministerstva obrany: „Bez ohledu na to, jak dobře byl zamýšlen, McNamarův projekt 100 000 tuto nerovnost ještě posílil tím, že povolával stále více mladých mužů z černošské komunity do války, kterou bylo zřejmě ochotno podporovat stále méně bělochů.“
Ukrývá se snad za legendárním filmem o životě Forresta Gumpa krutovláda bílého privilegovaného muže, nebo jen naivní představa ideologisty, který chtěl z Ameriky udělat lepší místo pro život? Co si myslíte vy?