Velikonoce s sebou mnohdy přinášejí různé kontroverze a otevírají tak témata jako násilí, agresivita, sebepoškozování, boj o moc nebo pohanství. Přestože si udržují status jednoho z nejdůležitějších křesťanských svátků, nejednou se proměnily v krvavou lázeň.
Neblahý dopad slávy
Své o tom ví i dynastie Medici (Medicejští), rod, který formoval Florencii, největší italské umělce, renesanci a zmocnil se i církve. Původně cafaggiolská rodina získala moc a bohatství poté, co se přemístila do Florencie během 13. století. Jejich úspěchy na poli bankovnictví a obchodu se ovšem mnohým nelíbili a není se tedy co divit, že v průběhu jejich vlády nad Florencií si získali řadu nepřátel. Nenávist vůči zkorumpovaným mocnářům dosáhla vrcholu během Velikonoc roku 1478. V neděli 26. dubna tedy Itálie zažila skutečné velikonoční obětování.
Krutá vláda Medicejských započala již ve 14. století, kdy se Salvestro de' Medici poprvé jako zástupce rodu dostal do vedení Florencie. Jeho vláda trvala jen několik let, než byl svržen a z Florencie vykázán jako krutý tyran. Jen o necelých 40 let později však Medicejští opět patřili ke společenské smetánce, a to díky Giovannimu di Bicci de' Medici, který se stal hlavou klanu. Giovanni byl schopným obchodníkem a stratégem - vybudoval silnou a stabilní banku, vytvářel si mocnou síť kontaktů a kladl si vysoké cíle. Roku 1421 se tak konečně stal gonfalonierem s velikou mocí i bohatstvím, díky čemuž si získal náklonnost později nechvalně známého „antipapeže” Jana XXIII.
Dóm Panny Marie Květné ve Florencii:
Vládnout světu
Medicejští uměli velmi zručně využívat své kontakty i peníze, jsou považováni za praotce renesance, kteří sponzorovali velikány italského umění - Filippo Brunelleschi, Donatello, Sandro Botticelli, Leonardo da Vinci nebo samotný Michelangelo - to byla jména figurující v adresářích dynastie. Obratně svůj vliv rozprostřeli i v komplikovaných sítích římskokatolické církve, kterou celkem čtyři členové rodiny vedli z pozice papeže (Leo X, Clement VII, Pius IV, Leo XI). Žel jejich největším úspěchem bylo spuštění reforem, které v reakci na sobeckou a nekřesťanskou svrchovanost papeže Lea X. rozpoutal Martin Luther. Byli dominujícím rodem na poli bankovnictví, kultury i náboženství, ale bylo jim to stále málo. Vytvořili si silné spojence ze španělské šlechtické třídy, a dokonce se jim podařilo spříznit s francouzskou královskou rodinou. Jsou označováni za nejvlivnější renesanční rodinu Itálie, někdy dokonce celé Evropy a není to daleko od pravdy. Co se tedy zvrtlo tu osudnou neděli?
V Itálii 15. století bylo více prominentních tvrdě pracujících rodů, které chtěli být stejně tak vlivné jako rodina medicejská, obzvlášť pak rodina Pazzi, která držela církevní kasu před Medicejci. V roce 1478, když ve Florencii vládl její nejproslavenější člen Lorenzo Nádherný, se tvrdá úplatkářská ruka, kterou Lorenzo vládl, vlivnému lidu Florencie omrzela a vznikl plán na tzv. „spiknutí Pazziů”. Myšlenku svrhnutí Medicejských podporoval dokonce tehdejší papež Sixtus IV, jehož jméno nese Sixtínská kaple, kterou nechal postavit, a Federico da Montefeltro, vévoda z Urbino, rovněž jeden z nejvýznamnějších mužů tehdejší Florencie.
Lorenzo Nádherný byl skvělý stratég a manipulátor
V neděli 26. dubna 1478 se slavily Velikonoce jako už tolikrát před tím, když však započala sváteční mše v Dómu Panny Marie Květné, byli již připraveni muži na odstranění Lorenza a jeho bratra Gualiana. Těmi muži byli Bernardo Bandini Baroncelli a Francesco z rodu Pazzi, oba konali pod velením Jacopa z Pazziů. Ve chvíli modlitby, kdy celá katedrála poklekla, byli bratři bodnuti do zad. Lorenzo byl zraněn, ale okamžitě se dal na útěk a jeho život byl díky pomoci okolí a silným bronzovým dveřím Lorenza Ghibertiho ochráněn, jeho bratr však padl a navzdory oslavám Kristova zmrtvýchvstání, se Gualiano již vícekrát neprobudil.
Skica oběšeného Bernarda Beniniho, kterou nakreslil světoznámý umělec Leonardo da Vinci:
Krveprolití spojené s tímto incidentem ovšem ještě neskončilo. Neblaze dopadla hlava celého povstání Jacopo, který byl po incidentu dopaden, týrán, oběšen, pochován, vykopán a opětovně pohřben tentokráte za městem mimo křesťanský hřbitov. To žel stále není konec, za hradbami jej totiž našel lid a jeho tělo bylo opět zhanobeno. Bandini po dopadení v Konstantinopoli skončil také na oprátce, jen Lorenzo díky útoku ještě získal na popularitě.
Zdroje: history.com, ancient_origins.net, historycollection.com, uffizi.it, nytimes.com, firenze.it, galilio.rice.edu, lovefromtuscany.com
