První vzpomínka na VŽKG
Mnohým zkratka VŽKG a NHKG nic neřekne, protože odkazuje na dobu minulou a továrny lokální, byť obrovské. Vítkovické železárny Klementa Gottwalda a Nová huť Klementa Gottwalda patřily spolu se šachtami mezi zásadní zaměstnavatele lidí na Ostravsku. Železárny jsem navštívil mnohokrát, ale první zážitek byl nejdramatičtější. Dodnes si vzpomínám, jak jsem stál na železném mostu v obrovském kraválu a pode mnou teklo železo nebo struska. Měl jsem takový strach, že jsem se nemohl pohnout. A přitom šlo o nějaký den otevřených dveří v rámci Mezinárodního dne žen, Dne horníků a energetiků nebo něco podobného. Tedy něco, kde by se návštěvníci rozhodně bát neměli. V železárnách dělala maminka, která mi chtěla ukázat, jak náročné ty provozy jsou. Dramatičtěji a hrůzyplněji mi své pracoviště předvést nemohla. O řadu let později jsem chodil na haldy sbírat strusku, která pak putovala do sběrných surovin a odtud zpět do železáren. Tekrát byla výkupní cena 50 haléřů za kilo.
!!!
Ostrava je sebevědomé město, protože havíři a hutníci nemohli být uťáplí introverti. Oblast Dolních Vítkovic, která je volně přístupná, rozhodně stojí za návštěvu. Teprve pod vysokými pecemi či těžní jámou šachty Hlubina si člověk uvědomí, na jak drsné práci Ostrava vyrostla. A pokud máte zájem o podrobnou prohlídku, lze si objednat placeného průvodce. Vyplatí se, protože areál v sobě skrývá obrovské množství technických zajímavostí a netušených detailů. Jen obrovský plynojem proměněný v multifunkční halu Gong je úžasné dílo.
Kulometné věže do opevnění
Nikdy nedodělaná kulometná věž
Ve své době se ve Vítkovicích měly vyrábět i ocelové komponenty pro betonové pohraniční pevnosti. Po odstoupení Škodových závodů měly Vítovice vyrobit 8 kusů otočných ocelových věží v celkové hodnotě 10 672 000 korun. Na podzim roku 1938 nebyl zcela dokončen ani jeden prototyp. V hale ve Vítkovicích stál jeden nedodělek až do 50. let, kdy byl sešrotován.
Skrz areál se dá projet na kole, dá se tam jít do galerie i technoparku. To vše je v podstatě v bezprostřední blízkosti městského centra v docházkové vzdálenosti od nákupního centra Nová Karolína. Ne každý nakupující ví, že desítky obchodů stojí v místě, kde stála koksovna Karolína založená Salomonem Mayerem Rothschildem. Těsná blízkost dolů, koksovny i hutě měla svůj smysl, uhlí bylo potřeba pro výrobu koksu a koks pro výrobu oceli a železa z železné rudy. Když se zavíraly šachty a železárny ztrácely zakázky, vypadalo to, že se z Vítkovic stane obrovský brownfield, místo, které bude ostudou města, jak se to stalo například s ostravskými jedovatými odpadními lagunami nebo dodnes hořící haldou. Jenže opak je pravdou. Oblast Dolních Vítkovic se stala výletním místem, kam můžete jít jak do klubu Heligonka na koncert Jaromíra Nohavici, fenomenálního písničkáře a držitele Puškinovy medaile, kterou mu v Moskvě připnul Vladimír Putin. Nebo si užít koncert v multifunkční hale Gong, což byl v minulosti vysokokapacitní plynojem. Nebo se jen tak toulat. Zdejší industriál se hned tak neokouká.
Dolní Vitkovice. Neuvěříte, dokud je neuvidíte.
Končíme, zavíráme
„Přechodem na tržní hospodářství po roce 1989 došlo k razantnímu omezení hutní výroby v Československu. Spotřeba oceli pro válcovaný materiál klesala, což se projevilo ve snížení odběru tekutého železa. V roce 1991 byla vysoká pec v oblasti Dolních Vítkovic jako nadbytečná odstavena do studené rezervy,“ napsali Matěj M., Korbelářová I. A Tejzr L. v podrobné knize Kulturní dědictví Vítkovických železáren. Jinými slovy, vysoká pec nadobro vychladla.
Zdroje: https://tourmkr.com/, Kulturní dědictví Vítkovických železáren
