Příběh švýcarské gardy na dvoře Vatikánu je vlastně příběh „lůzra“, který neměl nic a tvrdou prací se probojoval na vrchol.

Švýcarští žoldáci

Když jako hornaté, neúrodné a tím i ekonomicky nezajímavé území byly kantony na území dnešního Švýcarska vyjmuty ze záštity Svaté říše římské, jejich vládci se obávali okolních agresorů. Kantony si tedy přislíbily podporu a ochranu, jak vojenskou, tak ekonomickou. Soustředili se na pečlivý výcvik svých vojáků a již po přibližně 25 letech od osamostatnění si jejich armáda vysloužila uznání. Stalo se tak díky bitvě v průsmyku Morgarten mezi Habsburky a kantonem Schwyz. Bylo to poprvé v historii, kdy bylo královské vojsko poraženo „obyčejným lidem“ a bylo to také místo, kde vznikl název „Schwyz Eidgenosse“ - Švýcarská konfederace. 

Od té doby byla švýcarská armáda na vzestupu až do burgundských válek během 15. století, kdy byla prohlášena dokonce za neporazitelnou. Asi proto si je roku 1471 také najal francouzský král Ludvík XI. jako svou stálou stráž a opět tak připsal elitní armádě prvenství, do té doby si žádný z králů nedovolil svěřit svůj život do rukou cizího státu. Jednotka sloužící francouzskému králi čítala 100 vojáků a nesla název „Cent-suisses“, doslova „sto Švýcarů“, až do roku 1616 však sloužil sbor spíše jako přehlídkový. Od 17. století se členové stali skutečnými elitními ochránci a nesli jméno „švýcarská garda“, také byl navýšen jejich počet. Jejich nejvýznamnější zásah ve francouzských dějinách proběhl koncem 18. století předtím, než byli roku 1792 rozpuštěni. Během francouzské revoluce totiž jako jeho jediní spojenci dál neochvějně chránili krále Ludvíka XVI. Událost vešla ve známost jako útok na Tuilerijský palác.

Lvíček z Lucernu

Útok na Tuilerijský palác 10. srpna 1792 se stal symbolem švýcarské oběti, zemřelo zde přibližně na 760 vojáků, když neoblomně chránili francouzského krále. Na památku této pro Švýcary tragické události byla ve městě Lucern vytesána do skály deset metrů dlouhá socha umírajícího lva. Památník zdobí také několik nápisů, nejvýraznějším z nich je latinský „Helvetiorum Fidei ac Virtuti“, doslova „věrnosti a statečnosti Švýcarů“. Mark Twain sochu proslavil, když ji nazval  „nejsmutnějším a nejdojemnějším kouskem kamene na světě.

Vše ale nutně nemusí být tak, jak to vypadá, sochu si u designéra Bertela Thorvaldsena a sochaře Lukase Ahorna objednal lucernský rodák Karel Pfyffer von Altishofen - voják švýcarské gardy, který měl ten osudný den dovolenou. Pfyffer se rozhodl na památku svých padlých bratrů nechat vytesat sochu, ale aby získal finanční pomoc bohatých příběh trochu přikrášlil. Historik Alain-Jacques Tornare dokonce vyloženě tvrdí: „Příběh byl zmanipulován tak, aby odpovídal obrazu švýcarské gardy zmasakrované nelítostnou skupinou revolucionářů.

 

Zdroje: swissinfo.ch

Garda chránící hlas boží

Věhlas švýcarských jednotek se donesl dokonce i k osvíceným uším papežovým, a to hned v 15. století. Po ustanovení nové zahraniční francouzské stráže na sebe nenechal dlouho čekat ani papež Julius II. a již roku 1506 měl funkční švýcarskou „ochranku“. Jedním z nejvýraznějších momentů společné minulosti je Sacco di Roma, které začalo 6. května 1527, kdy byl Řím napaden Karlem V. Švýcarští gardisté neváhali pro tehdejšího papeže Klementa VII. obětovat život, a to do té míry, že ze 189 vojáků zůstalo pouhých 42.

Popis Sacco di Roma v roce 1927:

Zdroj: Youtube

Datum se stalo velmi významným a nejen, že se každoročně oslavuje, ale také se z rekrutů stává plnohodnotná stráž. Nejmenší a nejbarevnější armáda na světě nově čítá 135 členů (což je o 25 více než původně). Důvod ke zvýšení je blížící se svatý rok 2025, kdy se očekává výrazný nárůst poutí do Vatikánu. Výběr ovšem nikdy není jednoduchý kvůli několika málo omezením… Aby se někdo mohl stát členem švýcarské gardy, musí být Švýcar, muž, svobodný, mezi 19-31 lety, praktikující katolík, vysoký alespoň 174 cm, v dobré fyzické kondici a musí mít dokončený základní výcvik u armády. Kromě navýšení počtů se v budoucnu také očekává otevření dveří ženám, proto se tomu již nyní přizpůsobuje stavba armádních ubytoven ve Vatikánu, které by měly být v provozu od roku 2026. 

Veselé uniformy rezonují minulostí

Garda je nejznámější pro své veselé uniformy výrazných a pestrých barev. Kombinují především žluté a modré pruhy s červeným podkladem na ramenou a stehnech. To jsou barvy Medicejských, kteří po staletí ovládali Florencii a ovlivňovala běh dějin celé Itálie. Nynější vzhled navrhl Jules Repond v roce 1914, chtěl se tak přiblížit původnímu vzhledu uniforem, o kterých se traduje, že je navrhl samotný Michelangelo, což ovšem není pravda. Zajímavým prvkem se v roce 2019 staly také přilby bubeníků, které se od toho roku tvoří na 3D tiskárnách.

Vatikánský krejčí Ety Cicioni ukazuje svou práci pro gardu:

Zdroj: Youtube

Můžeme být hrdí, že několik let se tyto uniformy, které zná celý svět, šily v Česku, v oděvním družstvu Vývoj Třešť. Nicméně minimálně již od roku 1997 výroba plně probíhá ve Vatikánu, kde uniformy šije vojenský krejčí Ety Cicioni. „I přes množství dílků je to jako mozaika, kterou skládám automaticky,“ řekl plešatící padesátník Cicioni, kterého je možné najít i na sociální síti Linkedin. Má ještě tři pomocníky, s nimiž se stará o uniformy strážných. „Nejprve jim trvá 15 až 20 minut, než se obléknou. Je tam tolik knoflíků, že nevědí, jak se zapnout,“ komentuje krejčí rekruty, kteří se s uniformou potkají poprvé. Jedna uniforma, kterou můžete vidět na sváteční příležitosti, jako jsou právě Velikonoce, sestává ze 154 kusů a zabere přibližně 39 hodin pečlivé práce. Látka na oděv pochází z města Bielle v Piemontu na severozápadě Itálie, které je proslulé kvalitou svých textilií.

Zdroje: Morgarten, foreignlegion.info, loewendenkmal21.ch, reuters.com, france24.com, nationalclothing.org, garda