Ve švédském, norském a ruském obklíčení se nachází nejsevernější region Finska, Laponsko, země Santa Clause a polárního kruhu.
Sámové a Fini
Název Laponsko se však nevztahuje pouze na finský správní celek, ale také na oblast sahající za hranice Finské republiky. Od norského pobřeží na špičce Skandinávského poloostrova až po ruský poloostrov Kola, ze severní strany ohraničena Barentsovým mořem, z jižní strany hranicí polárního kruhu (právní území uznané Finskem a Norskem), se rozprostírá oblast Sápmi, kterou před dávnými lety obývali Sámové. Původní označení obyvatel severské oblasti jsou však Finové, vycházející ze slova, které může znamenat sběrač, hledač, chodec nebo zkoušet. K přesunu významu jména na usedlé občany Finska došlo kvůli Vikingům na území dnešního Švédska, nicméně jméno Laponci, které se donedávna používalo především v západních zemích, se již považuje za urážlivé. Sámové se historicky vyskytovali po celé Skandinávii a dodnes je možné najít rodiny po téměř celém Skandinávském poloostrově.
Svědectví útlaku
Národ, jenž vznikl spojením kavkazských nomádů a evropských kmenů, si ze strany okolních společností užil svoje. Šikana, útlak i diskriminace - to vše provází Sámy od doby kolonizace Skandinávie, stejně jako jejich utiskovatele - Švédy, Finy a Nory. Boje o rovnoprávnost Sámů a nápravu křivd nikdy nebyly dostatečně hlasité, obzvlášť poté, co v roce 1977 získali uznání původních obyvatel a právní ochranu. Ovšem ne vše, co je na papíře, reálně funguje a s dopady předpojatosti se někteří obyvatelé musejí vypořádávat dodnes, ať se jedná o chudobu, vzdělání nebo bolestné vzpomínky. A tak se začali ozývat.
Úryvek z knihy antického učence Tactia Germánie, neboli O původu, poloze, mravech a národech Germánů, ve které je kočovný národ vyobrazován jako společnost „ušlechtilých divochů“. Tento obraz společnosti lovců a sběračů není „západní" civilizaci cizí, avšak je zarážející, jak dlouho si jej ve své mysli lidé drží. Z dnešní perspektivy je pochopitelně nevhodný. Fennové zde označují stále ještě Sámy:
„Fennové jeví úžasnou divokost a zpustlou chudobu; nemají ani koní ani příbytku;potravou jsou jim byliny, oděvem kůže, za lože holá země; jediná útěcha v šípech, kterézahrocují kostmi z nedostatku železa. [...] Ale blaženějším zdá se jim ten život než na poli se pachtiti, doma se lopotiti a své i cizí jmění ve strachu i v naději spravovati. Bezstarostni jsouce proti lidem, bezstarostni proti bohům, dosáhli věci nejtěžší: ani jediné tužby neznají.“
Publius Cornelius Tacitus, Germánie, neboli O původu, poloze, mravech a národech Germánů, kolem roku 98 n. l.
V reakci na neustále posilující hlas ukřivděných vznikla roku 2020 komise, která sbírá příběhy týraných a utiskovaných a snaží se situaci napravit nebo potrestat předchozí vlády. Poprvé Sámové žádali vládu o komisi již roku 2008, k zahájení procesu nápravy však došlo až o 12 let později. Až do letošního roku je komise otevřena vyslyšet tragické události obětí. V roce 2025 by mělo dojít ke konfrontaci vlády, která bude vyzvána k podniknutí patřičných kroků.
„V historii se objevilo mnoho příběhů o násilí, zneužívání, internátních školách a slyšeli jsme také mnoho příběhů o násilném vystěhování Sámů z jejich tradiční domoviny, když museli opustit své domovy a přestěhovat se do nových oblastí. Existuje mnoho opravdu traumatických a dramatických příběhů,“ řekla Láilá Susanne Vars, členka komise, deníku The Guardian. V roce 2021 předcházela oficiální veřejná omluva také švédské křesťanské církve. Za cílem obrátit co nejvíce oveček se totiž někteří dopouštěli neohleduplného chování a Sámy tak ponižovali. Docházelo například k fyzickým útokům za použití sámštiny, rodného jazyka kočovníků.
Po boku Santy v Tulse
Severoevropské společenství živící se po staletí převážně sběrem a lovem a chovem sobů, dalo přitom anglosaskému světu ten nejhezčí vánoční dar, a to legendu o věrných Santových sobech. Byli to totiž Sámové, kteří do Ameriky přivedli první soby. Starali se o ně původně pouze na území severní Evropy, ale Sheldon Jackson, americký misionář, jim pomohl dostat se přes sibiřské pláně až na jeho kontinent. Roku 1892 tedy více než 600 sobů a přes 100 Sámů začalo nový život na území Severní Ameriky. Vliv této statečné stovky lze v severních oblastech Nového světa jednoduše vysledovat, a to až do Tulsy k průvodu Santy a jeho sobů roku 1926, který bezpochyby pomohl ukotvit soby v americké legendě o štědrém bělovousém starci. V průvodu tenkrát nešli pouze sobi, ale také jejich pastevci - vyzdobení Sámové.
Sámský tradiční zpěv jojk (joik) je svým zněním velmi charakteristický:
Za nápadem průvodu stál jistý Carl Lomen - businessman, jenž plánoval rozjet obchod se sobím masem. Ačkoliv konzumace sobího masa je jak v Laponsku, tak v severských zemích Evropy běžná, ve Spojených státech se zrovna neuchytila. Oproti tomu pro Sámy představovali sobové vždy jistý zdroj obživy. Dlouhá léta byli Sámové dokonce nuceni věnovat se chovu sobů ze strany Švédska. Vláda ambiciózní evropské mocnosti totiž odmítala připustit dle jejich názoru omezené obyvatelstvo i k jiným zdrojům peněz. Na druhou stranu, pokud jste pastevcem, můžete křížit hranice tří ze zemí severní Evropy zcela bez potíží - jedná se pochopitelně o Švédsko, Norsko a Finsko. Nicméně pastevectví se věnuje již jen přibližně 10 % Sámů.
Od Uralu po Skandinávii
Kromě pastevectví sobů spojuje laponskou kulturu společný jazyk, tradice a řemesla, historie, geny a během posledních několika desetiletí získali dokonce i vlajku a parlament. Sámština se před několika lety stala jedním z oficiálních jazyků severských států. Jazyk patří do ugrofinské větve, z čehož je zřetelné gramatické spříznění s finštinou. Oba jazyky například sdílí písmena ž, š a č. Sámští občané jsou obyčejně bilingvní, někteří však na jazyk svých předků zanevřeli.
Spříznění s Finy není dáno pouze jazykově, ale také geneticky, stejně jako s pobaltskými Estonci nebo kmeny z oblasti Uralu. Z tradičních řemesel je to převážně zpracování sobí kůže, co se přenáší z generace na generaci, ale také tvorba výrazně zbarvených na míru šitých oděvů. Pokud máte rádi vánoční animované filmy, Sámy a jejich barevnou vesničku můžete znát ze španělské pohádky Klaus (2019), kde patrně mají představovat Santovy skřítky. A pokud vám mám předat nějaké své osobní doporučení - pohádka i sobí steak rozhodně stojí za to!
Zdroje: denik.cz, laits.utexas.edu, theguardian.com, britannica.com, edition.cnn.com, is.muni.cz, www.csfd.cz