Krokodýli a hroši
Pokud bychom vzali „za slovo“ skalní rytiny, právě krokodýli a hroši by byli důkazem vody na Sahaře. Hodně vody. Základem bylo střídání ledových dob. Pokud byla pevnina pokryta ledovcem, na Sahaře bylo sucho, protože voda byla zmrzlá. Ale oteplení a ústup ledovců znamenal pro Saharu vítané deště, srážky a bouřlivý nástup života. „O dávné přítomnosti vody svědčí vyschlá koryta řek, zvaná vádí (či wadi), na jejichž březích lze dodnes narazit na kamenné nástroje pravěkých rybářů. Tam, kde se dříve rozkládala jezera, nyní spatříte bílé vápencové usazeniny, a v některých oblastech se dokonce můžete projít po pradávném mořském dně. Nejznámější je v tomto ohledu egyptská Bílá poušť, kterou slaná voda zalila před osmdesáti miliony lety. Na dně se pak po tisíce let vytvářely usazeniny z mořských živočichů mikroskopických rozměrů, až vznikla několikametrová vápencová vrstva,“ přibližuje pradávnou situaci Jitka Soukupová na stránkách magazínu 100+1.
Basilosaurus
Zuby i obratle pradávných saharských velryb se daly poměrně lacino koupit. Zachovalý premolár ze západní Sahary stál 195 dolarů. Což při kolísajícím kurzu dolaru je zhruba 4 500 korun. Uznejte, že pokud jste fanda do pradávného života, tak za prehistorický velrybí zub ze Sahary to není nijak ohromující částka. Fosilie basilosaurů jsou nejen důkazem, že tam bylo poměrně hluboké moře, ale i kdy tam bylo. Basilosauři žili v pozdním eocénu, jejich fosilie jsou nalézány ve vrstvách starých asi 34–38 miliónů let.
Podívejte se na rejdění Basilosaura v pravěkém oceánu Tethys.
Údolí velryb se nachází v Egyptě a tým vědců tam objevil nejkompletnější kostru starověké velryby, Basilosaura. „Kostra, jejíž stáří se odhaduje na čtyřicet milionů let, měří na délku osmnáct metrů. V tělní dutině leviatana byla objevena také druhá velrybí fosilie, v této rané fázi si vědci nejsou jisti, zda tyto kosti představují poslední potravu basilosaura, nebo snad jeho nenarozené mládě,“ vysvětlují vědci na blogu, který se nálezem zabývá. Tato obří velryba, předchůdce dnešních druhů, byla vrcholovým predátorem moře, pozůstatku mohutného oceánu Tethys, téměř neměla nepřátele. Snad jen tehdejší žraloci mohli Basilosaurům způsobit smrtelná zranění. Dalším důkazem, že nejde o nějaký výstřelek či snad vtip, byly doprovodné zkameněliny korýšů a řady druhů ryb. Wadi Al-Hitan, jak zní správný název údolí velryb, bylo dokonce v roce 2005 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.
Kostra druhu Basilosaurus isis v Museum d'Histoire Naturelle de Nantes
„Vádí Al-Hitan, Údolí velryb, v Západní poušti v Egyptě, obsahuje neocenitelné fosilní pozůstatky nejstaršího a dnes již vyhynulého podřádu velryb, Archaeoceti. Tyto fosilie představují jeden z hlavních příběhů evoluce: vznik velryby jako oceánského savce z předchozího suchozemského živočicha. Jedná se o nejvýznamnější lokalitu na světě pro demonstraci této fáze evoluce. Názorně zobrazuje podobu a život těchto velryb během jejich přechodu. Počet, koncentrace a kvalita zkamenělin je zde jedinečná, stejně jako jejich dostupnost a zasazení do atraktivní a chráněné krajiny. Fosilie z Al-Hitánu ukazují nejmladší tuto skupinu živočichů v posledním stadiu ztráty zadních končetin. Další fosilní materiál v lokalitě umožňuje rekonstruovat okolní environmentální a ekologické podmínky té doby,“ zdůvodňuje UNESCO zapsání lokality na svůj prestižní seznam.
Zdroje: 100+1, fossilifera.com, blog.everythingdinosaur.com, UNESCO
